Už deset let se Zdeněk Hromádka domáhá kontaktu s dcerou v Rusku. Do země, kam dítě odvezla jeho někdejší manželka, jezdí zhruba čtyřikrát ročně – dceru ale vídá jen sporadicky. Soudní verdikty jsou přitom na jeho straně. Ročně jsou jedním z rodičů do zahraničí protiprávně odvezeny desítky dětí.
Otci se nedaří vidět dceru v Rusku, navzdory rozsudku
Otci se nedaří vidět dceru (zdroj: ČT24)
Pokoj Anny Hromádkové vypadá stejně, jako když ho před deseti lety opustila. Tehdy ji jako tříletou matka protiprávně odvezla do Ruska – země svého původu. „Je dva tisíce kilometrů odsud a deset let jsem ji nemohl obejmout, nemohl jsem jí dát pusu,“ říká otec Anny Zdeněk Hromádka.
Za dcerou byl v Rusku dohromady sedmatřicetkrát, ve dvaceti případech ji neviděl vůbec. Jestli k setkání dojde, totiž záleží na jeho exmanželce. Když schůzku umožní, vždy jen v její přítomnosti, otec si dceru nesmí třeba ani vyfotit.
Naposledy za ní byl před měsícem. Říká ale, že se k němu chovala chladně. „Do teďka jsem celou dobu od únosu doufal, že se situace zlepší, ale teď jsem po návštěvě začal pochybovat,“ říká Hromádka.
Od začátku se snažil dělat vše, co mu instituce a odborníci radili – obrátit se na soudy a vyčkávat. Všechny spory vyhrál – české soudy mu dívku svěřily do péče, právo vídat se s ní potvrdil i ten petrohradský. A to, že Rusko porušuje jeho rodičovská práva, uznali i ve Štrasburku.
Únosy dětí
Rusko neuznává ani své rozsudky, poukazuje Hromádka
„Ve svém důsledku to vůbec nic neznamená, protože Rusko neuznává naše ani své vlastní rozsudky. Kdybych se teď ocitl v té samé situaci, tak bych jednal jinak, okamžitě bych nasedl do letadla a dceru odvezl zpátky,“ říká Hromádka.
I díky dlouhotrvajícím soudním jednáním a nečinnosti ruských orgánů po rozsudcích vše dospělo do stadia, kdy se dceři odcizil. Zvažuje proto, co dál. Zřejmě omezí počty návštěv, nechce Annu do kontaktu nutit. Jak sám říká, boj o ni ale nikdy nevzdá. Smutná je z toho i babička Aničky Alena Hromádková. Jinou vnučku ani vnuka nemá.
Každý rok jsou z Česka do ciziny protiprávně odvezeny desítky dětí – většinou jedním z rodičů. Číslo letos mírně kleslo, zatím na pětadvacet. Nejčastěji jsou potomci odvezeni na Slovensko, do Velke Británie či do Německa.