Pražský soudce Kamil Kydalka se některými svými výroky o okolnostech amnestijního rozhodnutí bývalého prezidenta Václava Klause dopustil kárného provinění. Podle Kydalky byly podmínky amnestie nastavené tak, aby se týkaly konkrétních lidí. Senát Nejvyššího správního soudu mu za to udělil důtku.
Soudce Kydalka dostal za svoje výroky o Klausově amnestii důtku
Kamil Kydalka poskytl rozhovor o amnestii redakci Seznam Zprávy. Pochybení spatřuje kárný senát v té části rozhovoru, kde souce obecně hovořil o možnosti, že si zastavení vleklých trestních stíhání někdo objednal a zaplatil a že něco podobného je podle něj v Česku možné.
Kárným proviněním už ale podle senátu není to, že Kydalka údajně mezi čtyřma očima mimo kamery řekl reportérce Sabině Slonkové konkrétní jméno možného objednatele a zmínil také částku 300 milionů korun.
Slonková pak nějaké jméno v reportáži vyslovila, avšak bylo „vypípané“. Z celého průběhu vleklého kárného řízení plyne to, že mohlo jít o jméno podnikatele Pavla Tykače, které zaznělo také přímo ve výroku rozhodnutí kárného senátu.
Soudce se dopustil etického přešlapu
Podnět ke kárné žalobě, kterou podal předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, vzešel právě z Tykačova okruhu. Podle Vávry se Kydalka dopustil jasného „etického přešlapu“. „V podstatě šlo o drby,“ řekl Libor Vávra. Netrval ale na uložení sankce.
Senát jednal v nepřítomnosti Kydalky, nedostavil se ani jeho advokát. Kárný senát nevyhověl žádostem o odročení ani sérii námitek podjatosti, které směřovaly zejména vůči předsedovi Jakubu Camrdovi.
Kárné řízení trvalo přes 15 měsíců, čtyřikrát se odročovalo na žádosti Kydalky či jeho obhájce. Ze středečního termínu už kárný senát proto ustoupit nechtěl.
Kydalka neměl vstupovat ani do politických debat
Kamil Kydalka dříve stanul před kárným senátem kvůli tomu, jak vstoupil do debat kolem komunálních voleb v obci u Prahy. Senát ho v roce 2015 uznal vinným, žádný postih mu neuložil. Jako dostatečný trest hodnotil samotné projednání kárné žaloby.
Kydalka vnímal rozhodnutí kárného senátu jako omezení své svobody projevu a neúspěšně se obrátil na Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
