Dopis devětadevadesáti pragováků z 18. července 1968 posloužil stalinistům jako reprezentativní hlas československé dělnické třídy k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy. List měl být 23. července předán na sovětské velvyslanectví a 30. července 1968 jej publikoval na titulní straně sovětský deník Pravda. Signatáři za to byli v minulosti označováni za zrádce i hrdiny.
Pro jedny zrádci, pro druhé hrdinové. Dopis 99 pragováků posloužil k ospravedlnění invaze
„Drazí soudruzi, naše přátelství, naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u Sokolova, na Dukle a dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to totiž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější, a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá,“ stojí mimo jiné v dopise. „Máme oči upřeny na vás,“ psali sovětským soudruhům pragováci.
Stalinisté tehdy dopis interpretovali jako výzvu lidu k mocenskému zásahu ze strany Sovětského svazu na obranu socialismu. Šlo přitom v podstatě o soukromý dopis. Neprojednali ho ani podnikové, ani stranické orgány a podepsali jej především funkcionáři podnikových stranických organizací, velitelé Lidových milicí a jejich rodinní příslušníci.
Dopis byl publikovaný v době, kdy v Čierné nad Tisou na Slovensku jednalo vedení československých a sovětských komunistů o situaci v zemi. Podle některých informací vznikl na přímý popud sovětského velvyslanectví v Praze a při jednání v Čierné byl sovětským šéfem Leonidem Brežněvem využit jako reprezentativní hlas dělnické třídy a argument pro zásah v Československu.
K tomu ostatně později pomohl i legendární zvací dopis, který začátkem srpna podepsalo pět předních funkcionářů tuzemského stranického vedení: Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak.
Rudé právo dopis odsoudilo
Iniciátorem dopisu pragováků byl údajně velitel Lidových milicí v pražské automobilce Praga (tehdy Automobilové závody Klementa Gottwalda), doma se ale signatáři uznání nedočkali. Čtrnáct dní po zveřejnění v moskevské Pravdě dopis otisklo i Rudé právo, které ho odsoudilo.
Předsednictvo městské KSČ v Praze dopis označilo za nevhodný, jednostranný a neodpovídající vývoji a politické situaci ve straně i v zemi. Zároveň však zdůraznilo, že „politická neprozíravost pisatelů nemůže být důvodem k jejich perzekuci v zaměstnání ani ve společnosti“. Lidé podepsaní pod dopisem se skutečně, zvláště po invazi, stali cílem rozličných slovních útoků a všeobecného opovržení.
Moskva se zlobí
Kritika dopisu se ale velmi nelíbila v Moskvě. Tamní tisk začal tvrdit, že kontrarevoluce v Československu má podporu nejvyšších státních činitelů a likvidace socialismu zde nastává za podpory komunistické strany. To sovětský tisk dokládal mimo jiné i snahou zpochybnit dopis pragováků.
Signatáři dopisu ale po okupaci proti invazi protestovali. Sovětskému velvyslanectví dokonce poslali další dopis, kde vyjádřili hluboké rozhořčení a konstatovali, že svým červencovým dopisem chtěli vyjádřit jen myšlenku přátelství mezi ČSSR a Sovětským svazem. Zároveň uznali, že jejich dopis byl „poněkud nevhodně formulován“.
Napsali i do redakce Pravdy. Moskevské noviny ale reakci nikdy neotiskly a ignoroval ji i režim. Po vojenské intervenci a následné normalizaci byli naopak signatáři dopisu státní propagandou vyzdvihování jako hrdinové.
