Učitelů odborných předmětů bude málo. Současní stárnou a mladí se na jejich místa nehrnou

Na středních odborných školách nebude mít za pár let podle České školní inspekce kdo působit. Učitelé odborných předmětů, ale i praktického vyučování stárnou a jejich nástupci se kvůli náročnosti práce a nízkým platům neobjevují.

Video Události
video

Události: Učitelů odborných předmětů bude podle ČŠI málo

Pětašedesátiletý Marek Kočí by už mohl být v důchodu, přesto dál učí studenty uměleckého truhlářství. K profesi se dostal vlastně náhodou. „Měl jsem truhlárnu, ale už se mi tak nedařilo a v roce 2008 byla trošku krize,“ vysvětluje Kočí. Odpověděl proto na inzerát střední školy umělecké a řemeslné, doplnil si vzdělání a už přes devět let je učitelem.

Jan Hejnar pracuje sice na stejné škole, ale s úplně jiným materiálem. I jeho cesta k učitelství byla jiná. Je mu 27 let a po vyučení uměleckým kovářem nemohl sehnat práci v oboru.

„Hledali učitele odborného výcviku, tak jsem to chtěl zkusit. Vzhledem k tomu, že jsem neměl z praxe žádné zkušenosti, tak jsem se trošku obával, že mě nevezmou,“ popisuje Hejnar. Ale vzali ho a velmi rádi. Sehnat takhle mladého učitele odborného výcviku je totiž skoro zázrak.

„Kvůli platovým poměrům ve školství se mladí nehrnou a už vůbec ne odborníci v profesích, které potřebujeme,“ uvádí Jana Porvichová, ředitelka pražské Střední školy umělecké a řemeslné.

Na její škole je zhruba 35 mistrů odborného výcviku nebo učitelů odborných předmětů. Jejich věkový průměr je více než 50 let. Tedy ještě o něco vyšší, než je jejich celkový věkový průměr v Česku. I ten se však blíží hranici 50 let.

Průměrný věk učitelů na SŠ
Zdroj: ČŠI
Autor: ČT24

Za potíže podle České školní inspekce může i zbytečně přísný zákon o pedagogických pracovnících. „Příliš neumožňujeme odborníkům z jiných než učitelských oborů, aby působili jako učitelé,“ vysvětluje náměstek inspekce Ondřej Andrys.

Doplňovat si pedagogické vysokoškolské vzdělání se s vidinou nízkého platu chce málokomu. Jan Hejnar ani Marek Kočí svého rozhodnutí ale nelitují.

„Dostávám míň peněz za to, že si můžu dělat, co chci,“ podotýká učitel Jan Hejnar. „To, co jsem se naučil za celý život, předávám dál,“ dodává Marek Kočí. Proto chtějí ve škole vydržet. I když vědí, že jako řemeslníci by si vydělali dvakrát tolik než jako učitelé.