V Teplicích odhalili v pondělí nové Kameny zmizelých. Dlažební kostky s mosazným povrchem nesou jména židovských obyvatel, kteří zahynuli za druhé světové války. Upomínkové kameny postupně přibývají ve městech po celé Evropě.
Oběti holocaustu promluvily dalšími jmény. V Teplicích byly odhaleny nové kameny zmizelých
Nové kameny zmizelých odhaleny v Teplicích (zdroj: ČT24)
Zástupci židovské obce v Teplicích odhalili v pondělí deset kamenů. Do konce roku by jich mělo dvacet přibýt. Odhalení byl přítomen také izraelský velvyslanec Daniel Meron. Ten vyslovil podporu projektu, který vznikl v roce 1992 v Kolíně nad Rýnem. Uvedl, že židovská společnost je povinna zajistit, aby vzpomínky na holocaust zůstaly v každé společnosti.
Židovské obyvatelstvo tvořilo před 2. světovou válkou v Teplicích deset procent populace. V současnosti židovská obec, která působí ve čtyřech okresech, čítá 131 členů. „Narodil jsem se v Teplicích, v září 1938 jsme byli donuceni odstěhovat se do Prahy, a pak jsme odjeli transportem do polské Lodži,“ řekl sedmaosmdesátiletý František Lederer poblíž vily, ve které žil před 2. světovou válkou se svými rodiči.
Zahynuli v Lodži
Právě jejich jména jsou na kostkách napsána. Elly Ledererová a Richard Lederer v Lodži zahynuli. „Jsem rád, že se teplická židovská obec takto snaží připomínat ty události,“ doplnil Lederer, který se po válce vrátil z Osvětimi do Čech a v současnosti žije v Krupce na Teplicku.
Tradici pokládání kamenů zmizelých před domy, ve kterých žily oběti holocaustu, založil v roce 1992 německý umělec Gunter Demnig. Po Evropě jsou jich už desítky tisíc. Kameny mají ukázat, že oběti holocaustu nebyly jen bezejmenná masa, ale že jsou za nimi konkrétní lidé.
V lázeňském městě žilo před válkou zhruba 5500 Židů, v současnosti má židovská obec 131 aktivních členů z Teplic a okolních měst. „Pokud si to (tragické osudy) nebudeme připomínat, tak se možná staneme živými účastníky něčeho podobného,“ řekl primátor a senátor Jaroslav Kubera.
Někteří pamětníci, jejichž rodinní příslušníci se objevují na kamenech zmizelých, vypráví o svých osudech studentům a školákům. „Jezdil jsem i do Německa a mluvil jsem tam se studenty, říkal jsem jim, že proti nim nic nemám, že oni za to nemůžou, že hlavní strůjce (zla) byl Rakušan,“ řekl Lederer.
Vydáno pod