Brno - Prezident Miloš Zeman v Brně zveřejnil jména čtyř kandidátů, které navrhne na ústavní soudce. Jde o profesora Jaroslava Fenyka, soudkyni Nejvyššího správního soudu Miladu Tomkovou, profesora Vladimíra Sládečka a profesora Jana Filipa.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) přivítal, že Zeman s návrhy neotálel. Vůči Fenykovi má ale výhradu. „Myslím, že pro senátory za ODS bude těžko přijatelná osoba Jaroslava Fenyka, a to mimo jiné proto, že za komunistického režimu vykonával funkci vojenského prokurátora,“ uvedl. Naopak přivítal nominaci Filipa, kterého považuje za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku. Filip byl ale za normalizace členem KSČ.
Jan Filip (1950) patří k nejvýznamnějším aktivně působícím konstitucionalistům. Vystudoval Právnickou fakultu UJEP (dnes Masarykova univerzita) v Brně. Ještě při studiu začal působit na fakultě jako asistent a po promoci pokračoval na Katedře teorie práva a ústavního práva Právnické fakulty.
Od roku 1974 až do roku 1989 byl členem Komunistické strany Československa, kde vykonával jedno období funkci předsedy ZO KSČ v rámci fakulty. V roce 1975 získal s rigorózní prací na téma Ústava v právním řádu ČSSR titul JUDr. V roce 1977 se stal odborným asistentem a v roce 1984 získává titul CSc. pro ústavní právo. V roce 1992 se habilitoval prací Základní otázky volebního práva v ČSFR. Titul profesora ústavního práva získal v roce 1998. Od roku 1995 působí také jako vedoucí Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU v Brně.
Kromě svých pedagogických činností pracuje také jako asistent ústavního soudce Jiřího Muchy (v letech 1998 až 2003 jako asistent Vojtěcha Cepla), dále jako externí pracovník Legislativního odboru Kanceláře Senátu a je členem několika vědeckých a oborových rad význačných českých vysokých škol. Řadu let byl členem Legislativní rady vlády ČR a roku 1995 pak jmenován expertem Rady bezpečnosti OSN pro otázky přípravy ústavy a volebního zákona v Tádžikistánu.
Absolvoval přes tři desítky zahraničních stáží, vydal několik set odborných publikací a získal za své vědecké dílo v oblasti ústavního práva mnoho desítek ocenění vědeckou komunitou po celém světě.
Zdroj: Wikipedia
- Jan Wintr z Právnické fakulty UK o navržených kandidátech: „Profesor Filip je jeden z nejvýznamnějších ústavních právníků v naší zemi. Profesor Fenyk je významný znalec trestního práva. Můj kolega z Karlovy Univerzity – profesor Sládeček, je kapacitou v oblasti správního práva a rovněž práva ústavního. Paní doktorka Tomková bude významným obohacením pro Ústavní soud, který je v poslední době konfrontován poměrně četnými případy týkajícími se práva sociálního zabezpečení.“
Jaroslav Fenyk (1961) patří mezi odborníky v oblasti trestního práva. V roce 1986 dokončil studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde o rok později získal i titul JUDr. Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obhájil v roce 2001 titul Ph.D a od roku 2009 zde vyučuje jako profesor trestního práva, přednáší ale i na dalších českých a zahraničních univerzitách a institutech.
V letech 1981 až 1989 byl členem KSČ. V roce 1987 se stal vojenským prokurátorem a v letech 1990 až 1993 pracoval na Generální prokuratuře. V roce 1994 přešel na Vrchní státní zastupitelství v Praze, o rok později začal pracovat na Nejvyšším státním zastupitelství. Od ledna 1999 do konce roku 2005 byl náměstkem nejvyšší státní zástupkyně. V květnu 2003 odmítl nabídku premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD) stát se ministrem spravedlnosti. V únoru 2006 podle médií odmítl nabídku na post šéfa Národního bezpečnostního úřadu. V lednu 2006 na sebe Fenyk upozornil tím, že coby odstupující náměstek nejvyšší státní zástupkyně obvinil ministerstvo spravedlnosti, že se pokoušelo o politické ovlivňování v kauze katarského prince Hámida bin Abdal Sáního a v některých dalších případech.
Do roku 2006 byl Fenyk mimo jiné členem Mezinárodní asociace státních zástupců a Legislativní rady vlády. Od roku 2006 vykonává advokátní praxi, a to jako samostatný advokát i jako spolupracovník mezinárodní advokátní kanceláře White & Case. Fenyk je rovněž předsedou národní skupiny Mezinárodní asociace pro trestní právo (AIDP) a členem zkušební komise České advokátní komory pro obor trestního práva.
Byl rovněž členem expertních výborů Rady Evropy, účastnil se mnoha mezinárodních konferencí a seminářů týkajících se trestního práva a potírání hospodářské a finanční kriminality. Spolupracoval i se zahraničními odbornými a výzkumnými pracovišti, například s ministerstvem spravedlnosti USA nebo Max-Planckovým institutem. V České republice byl členem různých pracovních komisí ministerstva spravedlnosti pro novelizace a rekodifikace trestního práva. V roce 2010 získal cenu Právník roku v oboru trestního práva.
zdroj: ČTK, AK Fenyk, Wikipedia
- Soudce NSS Karel Šimka o Miladě Tomkové: „Je to výborná právnička, která má letitou praxi ve veřejné správě. Mimořádně kvalitní soudkyně a odbornice… Z hlediska judikatury je tvrdá, prostátní. Když je spor jednotlivec proti státu, ona často bude asi stát na straně státních orgánů. I v Nejvyšším správním soudu byla jednou z tvrdších soudkyň.“ Šimka Tomkovou označil také za „strážkyni státní kasy“.
Milada Tomková (1959), soudkyně Nejvyššího správního soudu a odbornice na sociální politiku, vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1987 až 2003 působila na ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), věnovala se přípravě právních předpisů v oboru sociální politiky. Od roku 1992 působila jako ředitelka legislativního odboru ministerstva. Do její působnosti spadala legislativní činnost v oboru sociální politiky, zejména sociálního zabezpečení. V roce 1995 působila na stáži v Evropské komisi.
V letech 1997–1998 byla pověřena funkcí náměstkyně ministra úseku legislativního, mzdového a pracovněprávního. V letech 1998 až 2003 byla členkou Legislativní rady vlády České republiky, externě vyučovala právo sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1995–2003 se podílela na zajišťování činnosti MPSV v mezinárodních organizacích (Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení, Rada Evropy, OECD, OSN). V souvislosti s přípravou reformy správního soudnictví koncipovala změny doprovodných zákonů v oblasti sociální ochrany (sociálního zabezpečení a zaměstnanosti).
Soudkyní Nejvyššího správního soudu byla Tomková jmenována v roce 2003. Od roku 2004 zde vykonává funkci předsedkyně senátu sociálně-správního kolegia a předsedkyně kárného senátu. Řešila například kauzu šéfa brněnských žalobců Petra Coufala, který sám rozhodoval o trestním oznámení, které na něj bylo podáno kvůli parkování soukromým autem na služebním parkovišti. NSS dospěl k závěru, že Coufal se měl z řízení vyloučit a nechat věc na posouzení kolegům.
Zdroj: ČTK, Nejvyšší správní soud
Vladimír Sládeček (1954) v současnosti působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a také Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho hlavním oborem zájmu je správní právo a správní věda. V této oblasti publikoval několik skript a odborných článků. V dřívějších textech se také zabýval teoretickým ukotvením institutu ombudsmana. S Ústavním soudem už má nepřímou zkušenost, protože několik let býval asistentem někdejšího ústavního soudce Vladimíra Paula.
V letech 1979-83 pracoval v Úřadu pro vynálezy a objevy převážně v legislativním a právním odboru. V roce 1983 byl přijat jako odborný pracovník do Ústavu státní správy (později Ústav legislativy vlády ČSFR). Od srpna 1990 pracoval v Kanceláři Federálního shromáždění jako odborný konzultant v legislativním odboru a spolupodílel se na změnách ústavy i přípravě vydání Listiny základních práv a svobod.
V dubnu 2000 byl jedním z kandidátů na funkci ombudsmana (navrhli jej lidovečtí senátoři Petr Pithart a Jiří Stodůlka)
zdroj: ČTK, Digitální repozitáž PSP, Univerzita Palackého, Univerzita Karlova
