Lidé, kteří pečují o své blízké vážně postižené nemocí, úrazem či vrozenou vadou, mají stále větší šanci usnadnit si svou složitou situaci a žít podobně jako ostatní. Ministerstvo práce a sociálních věcí už letos vyplatilo přes dvě stě milionů korun na takzvané odlehčovací služby a stacionáře, které lidem pečujícím o své blízké pomáhají. Je to částka třikrát vyšší než před deseti lety, stále však nestačí a poptávka roste.
Pečující se často dostávají do složité situace, protože nemají čas na sebe, na jiné myšlenky nebo i činnosti než ty, které se týkají pečovaného. Zásadní problém pro lidi pečující o někoho z rodiny je zaměstnání.
Sehnat práci na zkrácený úvazek, navíc s pracovní dobou, která by odpovídala jejich potřebám, je často téměř nemožné. Soukromé iniciativy, neziskové organizace i státní podpora to v některých případech dokážou zprostředkovat.
V kavárně znovu do života
Například Alžběta Lukešová z Prahy se stará o handicapovanou dceru trpící autismem a mentální retardací. Už necelé tři měsíce však současně pracuje v kavárně Kafe na dřevo, která lidem v podobných situacích nabízí výdělek i běžný kontakt s kolegy a zákazníky.
„Tady jsem se dostala znovu do života. Jsem mezi lidmi a určitě mě naplňuje, že nejsem jen pořád doma s dítětem,“ říká Alžběta Lukešová. Důsledkem postižení její dcera nemluví. Alžběta Lukešová teď pracuje ve všední dny od devíti do tří, aby stihla dceru vyzvednout ze stacionáře nebo odlehčovací služby.
Předtím práci hledala jen obtížně. Tuhle jí umožnily dvě ženy z kavárny, které samy mají s pečováním o blízkého zkušenost. Místo nabízejí i dalším zájemcům z Prahy a okolí. „Sociální kontakt je pro lidi v podobných situacích určitě nejdůležitější. A také možnost jít někam do zaměstnání, kde na ně někdo hned nekouká skrz prsty, že mají nemocné děti a budou v práci pořád chybět,“ sdělila spolumajitelka Kafe na dřevo Tereza Kahovcová.
