Chudoba ani nepřizpůsobivost nejsou podle ÚS důvodem pro odebrání dítěte

Studio ČT24: Chudoba ani nepřizpůsobivost nejsou podle ÚS důvodem pro odebrání dítěte (zdroj: ČT24)

Ústavní soud dal ženě z Prahy a její dcerce šanci na vyšší odškodnění za odloučení, které trvalo dva a půl roku. Na základě předběžných opatření, později zrušených pro neústavnost, se novorozeně dostalo do dětského ústavu. Důvodem byly špatné materiální podmínky rodiny, což podle ústavních soudců samo o sobě nemůže být důvodem pro odebrání dítěte.

Matka za svěření dcerky do vlastní péče dlouho bojovala marně, dvěma staršími nálezy jí pomohl Ústavní soud. Justice posléze každé z nich přiznala odškodnění 610 000 korun, což je ale podle dnešního nálezu málo.

Obvodní soud pro Prahu 2 musí o náhradě újmy rozhodovat znovu, podle ústavních soudců dostatečně nezohlednil vážnost újmy. Dítě nebylo odloučené pouze od matky, ale také od všech svých příbuzných, místo rodinného prostředí vyrůstalo v ústavu.

„Místo individualizované péče a výchovy v rodině jí byla v citlivém věku poskytována hromadná péče ze strany zaměstnanců dětského centra,“ uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.

Soud: Matka ani nedostala šanci

Dítě se narodilo v dubnu 2009, tři dny poté skončilo v ústavu. Justice předběžné opatření opakovaně prodlužovala, holčička tak zůstávala v dětském centru až do března 2010. V červenci téhož roku ÚS opatření zrušil, v mezidobí ale soudy vydaly nové, na jehož základě bylo dítě i nadále odloučené od matky. V září 2011 vydal ÚS další kritický nález a dcerka se po téměř dvou a půl letech dostala do matčiny péče.

Podle obou starších nálezů chyběly pro odebrání dítěte jasné důvody, rozhodnutí vykazují znaky libovůle, matka navíc ani neměla příležitost prokázat, zda se o dítě dovede postarat. Důvodem pro ústavní péči podle dřívějších vyjádření ústavních soudců není sama o sobě případná relativní chudoba rodiny ani nepřizpůsobivost matky.

„Odnětí dítěte rodičům nemůže být v demokratické společnosti založeno pouze na srovnání předpokládané životní úrovně dítěte s úrovní, které by mohlo dosáhnout jinde,“ uvedl v roce 2011 k případu tehdejší ústavní soudce Stanislav Balík.