Dětem brzy začnou dvouměsíční letní prázdniny. Čas volna bývá období, během kterého se stává nejvíce dětských úrazů. Nejčastěji se děti zraní pádem nebo při dopravní nehodě. Hitem letošního jara a léta je však parkourové skákání čili freerunning. Ti, kteří se mu věnují, bohužel často končí v nemocnicích se zlomeninami. Rodiče přitom obvykle nevědí, o co se jedná.
Nejčastěji se děti poraní doma nebo při sportu. „Trampolíny, bazény, dětská hřiště,“ jmenoval přednosta Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno Ladislav Plánka nejčastější příčiny dětských úrazů.
- Vznikl z armádního tréninku překonávání překážek „parcours du combattant“. Cílem sportovce - traceura - je dostat se z bodu A do bodu B co nejjednodušeji a nejrychleji. Parkour zahrnuje běh, skákání, lezení, přeskoky, pohyb po čtyřech. Primárně jde o aktivitu vykonávanou v městských prostorech.
- Parkour se rozvinul ve Francii, kde Raymond Belle a později jeho syn David se skupinou Yamakasi styl zpopularizovali, během devadesátých let získal na popularitě především skrze filmy a dokumenty. Mezi patří jak film Yamakasi ( 2001) nebo Okrsek 13 (2004).
- Odnoží je pak disciplína freerunning, která narozdíl od úsporného parkouru zahrnuje četná salta, přemety a další akrobatické prvky.
Kromě roky se neměnících míst, kde se děti obvykle zraní, mají poslední měsíce svůj nepřehlédnutelný trend. Je jím parkourové skákání. Nejedná se však o známý sport na koních, ale o činnost zvanou též freerunning, při níž lidé ve velké rychlosti běhají většinou městskou krajinou a skáčou z různých překážek a vyvýšených míst, na něž cestou narazí.
„Musím říct, že je to hit letošního jara a léta. Nebylo dne a nebylo služby, kdy by alespoň jedna zlomenina nepřišla právě z této činnosti,“ varoval před nebezpečnou aktivitou lékař. „Je to něco, co dřív nebylo takhle vidět,“ upozornil Plánka s tím, že je třeba se na zábavu zaměřit a představit dětem její rizika. O parkourovém skákání však rodiče mnohdy vůbec nic netuší.
Ukažte, na co si mají dát pozor
Plánka poradil, aby rodiče společně s dětmi o prázninách vždy prozkoumali nové prostředí a ukázali jim, na co si mají dát pozor. „Všechny vodní areály je třeba s dítětem projít a ukázat mu, kde je hloubka, kde není, kde se může skočit do vody, kde to k tomu není určeno,“ zdůraznil lékař.
Obeznámit je děti třeba i se sportovním náčiním. „Každá trampolína je trochu jiná, všechny prolézačky vykazují trochu jinou nebezpečnost,“ vysvětlil přednosta dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie.
Plánka soudí, že povědomí rodičů o nebezpečenstvích, která jejich potomkům hrozí, se zvyšuje. „Zvýšená opatrnost nám často dělá problémy, protože děti místo aby chodily ven a sportovaly, sedí doma a věnují se sedavým hrám,“ poznamenal. To pak také způsobuje zdravotní problémy, i když jiného charakteru.
