„Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ – zněla poslední slova parašutistů z podzemní krypty pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje, když se bránili přesile 800 nacistických vojáků. Sedm statečných výsadkářů v čele s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem se v kostele skrývalo po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Parašutisty ale zradil jejich kolega Karel Čurda. Po sedmihodinovém boji byli všichni mrtví, zemřeli 18. června 1942.
Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha je považován za jednu z nejvýznamnějších akcí českého odboje. Útok se odehrál 27. května 1942, Heydrich svým zraněním podlehl 4. června.
Okupantům se ale ani po 14 dnech nepodařilo zjistit stopy ke strůjcům atentátu. Ve druhém červnovém týdnu vrcholil v protektorátu teror: po vyhlášení stanného práva a velkých raziích na celém území sáhli okupanti k akcím masové odvety. Vypálili obec Lidice, o dva týdny později potkal stejný osud také osadu Ležáky. Mezitím pracovaly na plné obrátky stanné soudy.
Jenže parašutisté se díky kontaktům z domácího odboje hned v prvních dnech po atentátu ukryli v kostele v pražské Resslově ulici. Jako první se do kostela přesunul 28. května Jaroslav Švarc z výsadku Tin, kterého následoval Kubiš (Anthropoid) a Josef Valčík (Silver A), potom dvojice z výsadku Bioscop Josef Bublík s Janem Hrubým a také velitel Out Distance Adolf Opálka. Jako poslední se kaplanovi Vladimíru Petřkovi představil 1. června Gabčík (Anthropoid).
Zbývající z pražské osmičky parašutistů, Karel Čurda (Out Distance), se o převedení do kostela nedověděl a 28. května odjel z vlastního rozhodnutí k matce do Nové Hlíny u Třeboně.
Němci se je snažili z krypty dostat vodou i slzným plynem
Ještě v polovině června se zdálo, že hlavní jádro spolupracovníků a parašutisté budou moci pokračovat v odbojové činnosti.
Pak ale přišla Čurdova zrada: jeho udání z 16. června vedlo k odhalení úkrytu parašutistů. Gestapo začalo zatýkat, do věznic se dostali přechovavatelé parašutistů nejen z Prahy, ale také z Pardubic, Lázní Bělohrad a Plzně. Zároveň se nacisté začali připravovat na útok na kostel.
Po čtvrté hodině ranní 18. června 1942 byl pravoslavný chrám v pražské Resslově ulici obklíčen 800 německými vojáky. Statečný odpor hrdinů s pistolemi ráže 6,35 a 7,65 milimetru proti mnohonásobné přesile vyzbrojené samopaly a ručními granáty trval asi sedm hodin.
Po asi dvou hodinách byl zlomen odpor tří mužů na kůru, Opálky, Kubiše a Bublíka, když jim došlo střelivo. Kubiš byl smrtelně zraněn, ostatní dva si nechali poslední náboje pro sebe. Zbylí čtyři parašutisté se ještě přes čtyři hodiny bránili v kryptě kostela.
K otvoru do krypty přivedli nacisté i Čurdu, který tam volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Jenže parašutisté zareagovali palbou a na další výzvy odpovídali: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!“
Němci se je pak pokoušeli vypudit slzným plynem a vyplavit pomocí hadic s vodou, které strakali dovnitř do krypty. Parašutisté hadice pomocí žebříku strkali ven, jeden horlivý protektorátní hasič ale žebřík zachytil a vytáhl. Pak esesáci rozbili starou náhrobní desku zakrývající vchod do krypty a sestoupili dolů. Obránci nakonec v beznadějné situaci volili dobrovolnou smrt.
Nacisté v reakci rozpustili pravoslavnou církev a kleriky popravili
Čurda dostal za svou zradu čtvrtinu z vypsané dvacetimilionové odměny, stejná suma čekala dalšího zrádce, parašutistu Viliama Gerika. Zbytek se pak rozdělil mezi sedm občanů říše a 53 menších udavačů z protektorátu.
Pravoslavné kleriky naopak čekaly zinscenované procesy. Zastřeleni byli biskup Gorazd, farář Václav Čikl a předseda představenstva rady starších při chrámu sv. Cyrila a Metoděje Jan Sonnevend. Okupanti poté pravoslavnou církev rozpustili, chrám uzavřeli a používali nadále jako skladiště.
Nicméně i Čurda a Gerik byli po skončení války v dubnu 1947 popraveni za zločiny vlastizrady.
