Před dvaceti lety byl vynesen rozsudek nad viníky jednoho z nejbrutálnějších kriminálních činů české polistopadové historie. Více než dva roky usilovné práce potřebovala policie k rozpletení případu pětinásobné vraždy. Kvintet pachatelů motivovaných touhou po majetku se těl tří z obětí zbavil pomocí sudů, jež vhodil do hlubin Orlické přehrady. Podle místa jejich nálezu se případu začalo přezdívat „orlické vraždy“.
Kauzu orlických vražd začali vyšetřovatelé rozplétat v roce 1993. Shromažďování důkazů trvalo zhruba dva roky. Ten klíčový totiž policii chyběl: bez těl obětí nebylo možné případ uspokojivě uzavřít.
Původní informace, jíž policisté získali z podsvětí, byla, že mizí podnikatelé, kteří končí na dně blíže nespecifikované přehrady. „Když se tipovala místa, kde by mohly sudy být, Orlická přehrada byla až na třetím místě,“ vzpomněla si Jiřina Hofmanová, která případ vyšetřovala.
V polovině července 1995 zavedla kriminalisty na Orlickou přehradu výpověď jednoho z podezřelých. Do hloubky asi padesáti metrů se ponořili potápěči Báňské služby Ostrava. Po několika dnech pátrání se v hlubině pod Žďákovským mostem našel zaletovaný sud obsahující rozřezané a louhem poleptané lidské tělo.
Po několika týdnech se policisté na přehradu vrátili znovu, tentokrát vybavení speciální miniponorkou s kamerami. Z bahnitého dna vyzvedli druhý barel s rozčtvrceným tělem a o několik dnů později ještě mrtvolu zabalenou do kovového pletiva.
Podle místa nálezu mrtvol začala média případu přezdívat orlické vraždy. Na dně přehrady nicméně skončily jen tři z pěti obětí. Další dva lidé byli pohřbeni přímo na místě, kde zemřeli. V obou případech šlo o blízké příbuzné pachatelů. Jedním byl manžel odsouzené Ireny Meierové a druhou obětí byla matka Vladimíra Kuny. Tu jako jedinou o život nepřipravila kulka, ale výbuch bomby.
Gang řídil bývalý policista
Už v červenci 1995 policie v souvislosti s případem zadržela skupinku pěti podezřelých. Dramatický průběh mělo zatýkání podnikatele a někdejšího člena policejní zásahové jednotky Karla Kopáče, který byl mozkem celého gangu. Během zásahu se postřelil.
Právě Kopáč byl tím, kdo určil Orlickou přehradu jako pohřebiště obětí. „Jako člen tehdejší URNY tam skákali na gumě do vody. Věděl, že pod přehradou je padesátimetrová hloubka. Doufal, že v tomto místě oběti nikdy nebudou nalezeny,“ vysvětlila Hofmanová.
Kopáč, který byl po vážné automobilové nehodě upoutaný na invalidní vozík, sehrál při vyšetřování případu hlavní roli. Ke všemu se přiznal, s vyšetřovateli spolupracoval a činnost skupiny podrobně popsal. Učinil tak poté, co se do médií dostaly záběry vytahovaných sudů.
Už během vyšetřování se Kopáč dvakrát pokusil spáchat sebevraždu. Uspěl až v dubnu 2004, kdy jej spoluvězni v kuřimské věznici nalezli oběšeného ve sprše.
Celkem 70 let a doživotí
Líčení ve věci orlických vražd začalo počátkem prosince 1996. Na lavici obžalovaných usedli čtyři muži a jedna žena. Podle obžalovacího spisu se dopustili pěti vražd a jednoho pokusu o ni. Navíc jim státní zástupce kladl za vinu i pojišťovací podvody a nedovolené ozbrojování.
Verdikt padl v dubnu 1997. Vykonavatel všech pěti vražd a jednoho vražedného pokusu Ludvík Černý si vysloužil doživotí. Stejný trest si za účast na třech vraždách odnesl i Vladimír Kuna. Karel Kopáč ze soudní síně odcházel s výjimečným trestem v trvání 21 let, jeho sestře Ireně Meierové senát uložil dvanáctiletý pobyt ve vězení. Pátého odsouzeného, Petra Chodounského, poslal soud za mříže na 14 let.
Všichni odsouzení se proti uděleným trestům odvolali k Vrchnímu soudu. Ten v listopadu 1997 tři verdikty potvrdil a dva zmírnil. Kunovi namísto doživotí vyměřil 25 let vězení a Meierové trest snížil z 12 na 10 let.
