Podle soudkyně Daniely Čejkové, která rozhodovala prvotní žalobu, se dívce diskriminaci nepodařilo prokázat. Především nesplnila podmínky pro zahájení studia. „Podstatné bylo zkoumat, zda žalobkyně vůbec splnila předpoklady pro to, aby se stala studentkou. Jen tak by mohla uplatňovat svůj nárok podle antidiskriminačního zákona,“ konstatovala soudkyně.
Dívka, která má v Česku azyl od roku 2011, podle soudu nepředložila do zahájení školního roku navzdory dohodě požadované povolení k pobytu. Do formuláře o zanechání studia navíc podle soudu vyplnila jako důvod zákaz nošení hidžábu až následně.
Ahmednuurová naopak tvrdila, že školu opustila kvůli tomu, že jí ředitelka Ivanka Kohoutová při zahájení školního roku v září 2013 vyzvala, aby si sundala hidžáb. Podle dívky byly přitom původně domluvené na tom, že šátek bude odkládat pouze při ošetřovatelské praxi. Ředitelka údajně nepřistoupila ani na alternativu, že by dívka měla při vyučování zahalený pouze krk.
Podle obvodního soudu ale muslimka sama projevila vůli nezahájit studium, když se po pohovoru s ředitelkou vrátila s formulářem o zanechání studia, do nějž jako důvod vyplnila zákaz nošení hidžábu.
„Nedala žalované (škole) prostor k dalšímu jednání, které by mohlo vést ke smírnému řešení, tedy nošení hidžábu v prostorách školy. Nebylo povinností školy, aby žalobkyni sama nabízela smírné řešení,“ uzavřela v lednu soudkyně.
