Pro české zákony náhradní matky neexistují. Přesto se v Česku ročně narodí na pět desítek dětí, které jiná žena odnosila bezdětnému páru. Na fenomén náhradního mateřství upozorňuje nový dokument Evy Tomanové Duši neprodám, který Česká televize odvysílá 22. listopadu. Rozhovor s autorkou dokumentu a reportáž o tomto jevu přinesl pořad 168 hodin.
V Česku se ročně narodí na 50 dětí náhradním matkám. Zákony to neřeší, hlavní je důvěra
Náhradními matkami se v Česku nejčastěji stávají ženy, které se dostanou do špatné finanční situace. Jednou z náhradních matek je paní Monika. Dítě porodila už dvěma párům a při natáčení dokumentu otěhotněla jako náhradní matka potřetí.
U soudu se pak vzdala rodičovských práv vůči dětem, které donosila, ve prospěch jejich biologických rodičů. „Matka si to dítě opravdu zaslouží. Jsem velmi ráda, že jsem to udělala,“ říká v dokumentu paní Monika. Je samoživitelkou a náhradním mateřstvím si finančně přilepšuje.
V Česku se k pomoci bezdětným párům, jejichž dítě porodí náhradní matka, hlásí jen některé kliniky asistované reprodukce. Lékaři na klinice vloží ženě do dělohy embryo biologických rodičů. Žena tak nemá s dítětem geneticky nic společného. Vzhledem k tomu, že fenomén náhradního mateřství české zákony zatím neupravují, je jedinou zárukou mezi partnery a náhradní matkou důvěra.
Podle dokumentaristky Evy Tomanové se cena za donošení a porod dítěte pohybuje kolem 300 tisíc korun. „Je to v podstatě ušlý zisk, bolestné, náhrada vynaloženého času a tak dále,“ vypočítává Tomanová.
Podle přednosty Ústavu etiky 3. Lékařské fakulty a katolického kněze Marka Orko Váchy ale ani statisíce korun nekompenzují všechno.
„Surogátní matka dostane významnou částku peněz, která zhruba odpovídá měsíčnímu velmi dobrému příjmu. Mě na tom popouzí ta komercionalizace celé věci,“ varuje Vácha s tím, že ani vysoký mnohaměsíční příjem ženě nemůže vynahradit biologické změny v jejím těle, které se na těhotenství připravuje.