Obědy zadarmo dostávají děti samoživitelek i dlouhodobě nemocných
Pomoc získalo skoro 900 jídelen. Peníze od ministerstva školství a dárců rozdělují tři neziskové organizace, které zároveň udělaly průzkumy, které vyvrátily mýtus, že by se jednalo o rodiče, kteří propíjejí peníze. Často jde o samoživitelky nebo někoho, kdo byl dlouho nemocný, kdo umřel. „Máme tam případ, kdy žákovi se zabili rodiče při autonehodě, o něj se začala starat jeho teta,“ uvedl výkonný ředitel jedné ze zapojených neziskových organizací Drab Foundation Andrew Stemberg.
Průměrný věk podporovaného dítěte je 11 let, věk zákonného zástupce pak 39 let. Nejčastěji žádají o pomoc školy z Moravskoslezského kraje, Ústeckého, Středočeského a Olomouckého. „Zájem pořád stoupá, školy se více ozývají,“ dodal Stemberg. „Starají se o nás, připomenou se s termínem, na který mi zapomeneme a pro nás to tak není velká zátěž,“ chválí si spolupráci s neziskovými organizacemi ředitel základní školy v Hradištku Ondřej Hynek.
Díky obědům se u školáků daří zlepšovat výsledky nebo psychiku. „Děti už nespí na lavicích, už nezlobí. Necítí se odstrčené, protože tam byly až takové situace, že děti šly do jídelny a ony čekaly v šatně a byly odstrčeny od kolektivu,“ říká autorka průlomové reportáže z roku 2013 Lea Surovcová.
Nově děti jezdí i na výlety, kde jim stravu také hradí. Ministerstvo školství proto zvažuje pokračování. Podobně pomáhá potřebným i program resortu práce a sociálních věcí.
Rodiče se stále stydí o pomoc požádat
Na hladové děti upozornila před třemi roky Česká televize v pořadu 168 hodin. Téma hladových dětí rozpoutal v září 2013 příběh matky tří synů Heleny Houdkové. Odložila tehdy ostych vystoupit v televizi a před kamerou promluvila o tom, jak synům na dlouhé čtyři roky nahradily teplé obědy rohlíky.
168 hodin: Hladové děti
Diváky její osud oslovil a uspořádali pro ni sbírku, odrazila se ode dna a zvedla téma, o kterém se řada rodičů stále stydí mluvit. Ukázalo se přitom, že jde o celoplošný problém. Od té doby se do pomoci zapojila ministerstva, neziskovky, některé kraje i obce.
I když se o obědech pro chudé děti mluví tři roky, rodiče se také stále stydí o pomoc požádat. „Žádný z rodičů se sám nenahlásí. Děti jsou detekovány od učitelů a od nás,“ potvrzuje vedoucí školní jídelny ZŠ Mikulova z Prahy 4 Helena Trojanová.
Rodin, kterým po zaplacení nájmu a poplatků zbyde na měsíc jen několik stokorun a nemají tak na zaplacení obědů pro děti, žije přitom v Česku až na sto tisíc. Jeden školní oběd nepřekročí částku třicet korun. Je to malý dar, ale velká pomoc.