Dětem s diabetem prvního typu měří speciální senzor neustále hladinu cukru v krvi. Pro řadu rodičů je ale nakupování těchto krátkodobě funkčních senzorů finančně nedostupné. Pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu by plné hrazení znamenalo několik milionů korun ročně navíc. V současnosti jedná s odbornou organizací o výši hrazení, jasno bude do konce roku. Záležitostí se zabývala Stanislava Raupachová z Reportérů ČT.
Plnohodnotný život za peníze. VZP jedná o hrazení senzoru pro děti s cukrovkou
Senzor díky malému drátku zavedenému pod kůži nepřetržitě monitoruje glykemii, tedy hladinu cukru v krvi. Informace se zobrazují na přijímači, což je krabička, která se vejde do dlaně a dítě ji zpravidla nosí na opasku hned vedle inzulínové pumpy.
- Diabetes mellitus, česky úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku.
- V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby.
- Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.
Senzor má navíc velmi důležitou schopnost. Dokáže předpovědět výkyv glykemie. „Takhle třeba už ví hodinu předem, že se něco divného děje a lze díky tomu včas reagovat. Je to i prevence příhody, která by mohla nastat,“ přibližuje význam zařízení Štěpán Svačina z České diabetologické společnosti.
Výkyvy glykemie zhoršují budoucí stav pacienta
Profesor Svačina dodává, že přibývání hypoglykemií, což je patologický pokles glykemie pod určitou hranici, zhoršuje prognózu diabetika například s ohledem na fungování jeho kardiovaskulárního systému.
„Senzory jsou pro děti fantastická věc. Zabrání se výkyvům, tím pádem netrpí cévy končetin, cévy ledvin, sítnice. Dá se vlastně předcházet velkým komplikacím do budoucna, protože se stává, že i při možnostech moderní medicíny bývá některé dítě v sedmnácti letech slepé,“ hodnotí přínos přístroje dětská lékařka a senátorka za hnutí Severočeši.cz Alena Dernerová.
Při kontinuálním měření děti navíc netrpí neustálým pícháním jehlou do prstů. Hladina cukru v krvi se totiž zatím běžně odečítá z kapky tělní tekutiny. A to je náročné jak pro děti, tak pro rodiče, kteří musí měřit dětem hladinu cukru několikrát za den, noc nevyjímaje.
Reportéři ČT: Krabička záchrany (zdroj: ČT24)
Senzor má však životnost pouhých šest dní a velké pojišťovny jich hradí jen 24 za rok. Dalších více než třicet senzorů si musí rodiče platit sami. Ten nejlacinější stojí 1200 korun. Součástí senzorů je vysílač a přijímač, které stojí dalších dvacet tři tisíc korun ročně. A na ně pojišťovny nepřispívají vůbec.
Podle diabetologa Štěpána Svačiny řada evropských zemí hradí náklady na senzory adekvátně, aby byly přístupné určitým skupinám pacientů. „V České republice to bohužel pokulhává,“ dodává.
Rodičům v nouzi pomáhá Diahelp
Dětem s cukrovkou a jejich rodičům výrazně pomáhá spolek Diahelp, který založila v roce 2008 Pavla Urbanová. „Dovedla mě k tomu úplná beznaděj. Sama mám diabetické dítě, které onemocnělo ve třech letech. Neměla jsem informace od lékařů, nedostalo se mi pomoci ve školách, ve školkách, v sociální sféře. Všude jsem narážela na problémy. Já jsem je dokázala vyřešit, ale ostatní lidi takoví třeba nejsou. Tak jsem se rozhodla jim pomáhat,“ říká ke své motivaci.
Diahelp má v současnosti stovku členů a jejich počet stále roste. Mnoho rodin, které sdružuje, se kvůli vážné nemoci svých dětí ocitlo v bludném kruhu. O děti s těžkou cukrovkou musejí pečovat čtyřiadvacet hodin denně, a tak s nimi mnohdy jejich maminky zůstávají doma. A protože nevydělávají v zaměstnání, nemají na senzory peníze.
„Snažíme se dětem v Diahelpu dokupovat to, na co rodiče nemají finanční prostředky,“ říká Petra Mráčková ze spolku Diahelp, která sama pečuje o syna s diabetem.
VZP nyní jedná o výši hrazení
Právě Petra Mráčková se dala společně s lékaři do boje za to, aby VZP proplácela co nejvíce senzorů. Díky společnému úsilí zvýšila pojišťovna od 1. září 2014 počet proplácených senzorů ze čtyř na dvacet čtyři.
„Změna, kterou jsme udělali od 1. září 2014, od kdy platíme šestkrát víc senzorů, než nám ukládá platná legislativa, byla projednána s odbornou společností a udělána po dohodě s odbornou společností. Čili myslím, že jsme s odbornou společností ve shodě,“ uvedl mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Oldřich Tichý.
Podle lékařů ale ani 24 proplácených senzorů za rok už nestačí. Senzory se osvědčily a řada západoevropských zemí v čele s Velkou Británií, Francií a Německem je už hradí zcela. Proplácet je začne i Slovensko a podle Aleny Dernerové bychom jejich příkladu měli následovat.
Dětských pacientů s diabetem prvního typu jsou v Česku tři tisíce. Senzory potřebuje jen šestina z nich. „Myslím, že pro pojišťovnu to není tak velká částka, kterou bude vyplácet, s ohledem na to, kolik peněz se ušetří do budoucna,“ upozorňuje Alena Dernerová pro Reportéry ČT.
Ředitel VZP Zdeněk Kabátek České diabetologické společnosti přislíbil, že pojišťovna počet proplácených senzorů pro děti do konce roku zvýší. O tom na kolik, se stále jedná.