Horní komora téměř jednomyslně na návrh svých výborů podpořila „zachování zelených lesů na Šumavě jako významnou zásobárnu vody, stabilizační prvek pro udržení teploty a půdy“. Zároveň doporučila, aby se návrhy vycházející z praxe a činnosti samospráv odrazily v přijímaných právních předpisech.
Opačný cíl sleduje petice Hnutí Duha, podle níž by v parku měla být prioritní ochrana přírody a až polovina území parku by měla být bezzásahová. Pod tuto petici ekologů, kterou bude Senát projednávat v říjnu, se podepsalo přes 60 000 lidí, pod jihočeskou petici 13 000 lidí.
Organizátoři této petice, kterou podpořily výbory pro lidská práva a pro územní rozvoj a životní prostředí, požadují změnit zákon tak, že „vodohospodářskou a klimatickou funkci tamních lesů bude považovat za nadřazenou nad zájem ochrany přírody“. Zachovány by měly být zejména lesy v okolí pramenů šumavských řek kvůli retenční schopnosti i zachování zdrojů vody pro jižní Čechy. V opačném případě prý hrozí, že po kůrovcové kalamitě uschne i zbylá polovina šumavských lesů.
Horní komora k nelibosti ekologů před lety navrhla rozdělit park do tří zón. Nejpřísněji chráněná zóna měla tvořit čtvrtinu území parku, ale měly v ní být umožněny zásahy proti kůrovci. Sněmovna tento návrh předloni zamítla kvůli chystané vládní úpravě. Senátní návrh chtěl vetovat i prezident Miloš Zeman.
Ministerstvo chce do národních parků pustit divočinu
Národní parky, pro které ministerstvo životního prostředí připravuje nová pravidla fungování, jsou v republice čtyři – Šumava, Krkonoše, Podyjí a České Švýcarsko – a už několikátým rokem se debatuje o možnosti tento výčet rozšířit ještě o středočeské Křivoklátsko.
Momentálně parky zabírají 1,5 procenta českého území a ze zákona chrání nejcennější přírodu, významnou i z mezinárodního vědeckého hlediska. V jejich prvních (nejexkluzivnějších) zónách se vůbec nehospodaří, jen výjimečně se povoluje například odstranění nepůvodních rostlin. Současně s tím se tam mohou návštěvníci pohybovat pouze po značených cestách.
Zákon si klade za cíl, aby se v národních parcích vyvíjela příroda bez zásahů člověka na většině území, doslovně hovoří o „zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše“.
