Ústavní soud zamítl jako nedůvodnou žádost o obnovu řízení Jiřího Kajínka. V návrhu Kajínek žádal o snížení doživotí na výjimečný trest v rozmezí od patnácti do dvaceti pěti let. Také v letech 2007 a 2011 soud obdobné Kajínkovy podněty odmítl. Zatímco dříve se Kajínek chtěl po případném znovuotevření procesu zabývat otázkou své viny, tentokrát měl v úmyslu dosáhnout nižšího trestu.
Kajínek podal stížnost v listopadu 2015 proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, které řízení neobnovily. „V ústavní stížnosti stěžovatel jen zopakoval svůj názor na vliv nového posudku na dřívější rozhodnutí; fakt, že soudy tento jeho názor nesdílejí, však není zásahem do jeho zaručených práv. Soudy se návrhem na obnovu zabývaly v rozsahu dostatečném pro vyslovení závěru o jeho nedůvodnosti,“ uvádí v odůvodnění Ústavní soud.
Plzeňský soud uložil zřejmě nejznámějšímu českému vězni doživotní trest 23. června 1998. Odsoudil ho za to, že v roce 1993 zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Druhý bodyguard útok přežil. Vraždy si prý objednal jiný podnikatel.
- Jiří Kajínek byl k výjimečnému trestu doživotí odsouzen za to, že v roce 1993 zastřelil v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Vraždy si prý objednal podnikatel Antonín Vlasák, jehož Janda vydíral.
- Problémy se zákonem měl Kajínek již jako nezletilý, když se zúčastnil vykrádání bytů. Ve vězení se ocitl poprvé v roce 1982 za krádeže v rekreačních chatách. O tři roky později stanul před soudem znovu – kromě bytových krádeží měl na svědomí nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele.
- Za majetkovou trestnou činnost byl odsouzen znovu v roce 1991, a to za ozbrojenou loupež, při níž policistům ukradl služební vůz. Za to dostal jako recidivista 11 let. Za vzorné chování mu počátkem roku 1993 byl na tři dny přerušen trest. Do věznice se už ale nevrátil a o čtyři měsíce později, v květnu 1993, podle soudu spáchal nájemnou vraždu Štefana Jandy a jeho strážce.
- Policii trvalo půl roku, než jej dopadla. Z věznice v Českých Budějovicích se mu ale podařilo uprchnout, když při procházce přelezl zeď. Ještě týž den jej ale policisté zadrželi. Pověst útěkáře potvrdil v roce 1996, když v přísně střežené věznici ve Valdicích na Jičínsku přeřezal mříže a utekl, z věznice se ale nakonec nedostal.
- Na hlavní stránky médií jej ale dostal útěk z přísně střežené věznice Mírov, po kterém se v roce 2000 dostal na dva měsíce na svobodu. Svým útěkem chtěl údajně dosáhnout obnovení procesu. To se mu zatím nepodařilo, ale díky mediálnímu zájmu se v jeho případu objevila řada nesrovnalostí i nové svědecké výpovědi. Romantické představy vyvolávající útěk mu navíc zajistil i početný zástup příznivců a dokonce se jeho příběh dočkal i filmového zpracování.
