Obrazem: 140 let s legendárním podnikatelem Tomášem Baťou

• ban

3. 4. 20163. 4. 2016‌‌|Zdroj: ČTK

obrázek

Zdroj: ČT24

Když se před 140 lety do ševcovské rodiny narodil syn Tomáš, asi nikdo netušil, že dostane Československo na obuvnickou mapu celého světa. Tomáš Baťa zaváděl novátorské metody řízení a širokou péči o zaměstnance, ale navíc podporoval umění a byl veřejným činitelem. Když zahynul při letecké havárii v roce 1932, o události okamžitě informovaly světové agentury.

Baťova kariéra odstartovala v roce 1894, když spolu s bratrem Antonínem a sestrou Annou založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Majoritním vlastníkem se Tomáš stává v roce 1908 po smrti bratra.

Ještě před tím odjel Tomáš Baťa na několikaměsíční pobyt do Spojených států a právě tam mu padly do oka dělnické domky Fordovy automobilky. Baťa také okoukal u Henryho Forda systém výroby, který se stal později jedním z pilířů úspěchu.

Rozmach zaznamenal Baťa už za první světové války, kdy se podílel na vojenských zakázkách, ale jeho zlatou érou bylo svobodné Československo. Zlomem se stal ne příliš utěšený rok 1922. Podnikání nešlo a Baťa snížil cenu obuvi na polovinu. Firma tak získala věhlas a také si vyprázdnila zásoby.

 Po zkušenostech v zahraničí začal Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce: pásovou výrobu, samostatně účtující jednotky, pobídkový systém, podíl na zisku a mohutnou reklamu. Díky tomu udělal během 30. let z firmy největšího světového exportéra obuvi.

Mamutí koncern dal práci a dosud nepoznané výdělky tisícům lidí, kteří v podniku nejen pracovali, ale žili s ním i v něm. Baťa zaměstnancům poskytoval sociální výhody, okolí areálu Baťových závodů s pověstným mrakodrapem bylo plné rodinných domků pro zaměstnance. Ve své škole si vychovával spolupracovníky. Na druhou stranu Baťovy závody znamenaly trpký konec pro řadu malých obuvnických živností.

I během hospodářské krize v 30. letech Baťa prosperoval. „Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jenom pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ uvedl na počátku 30. let, kdy se rodinný podnik změnil na akciovou společnost budující sesterské podniky po celém světě. Kromě obuvi s nízkými cenami (s pověstnou devítkou na konci) vyráběl i punčochy, pneumatiky nebo ševcovské stroje. 

Baťa podporoval i další aktivity včetně umění. V jeho domovském Zlíně vzniklo vlastní filmové studio. Kromě toho byl také v letech 1922–32 deset let zlínským starostou.

Smrt zastihla Tomáše Baťu nečekaně: při cestě do Švýcarska s ním havarovalo malé letadlo Junkers, které se zřítilo v husté mlze 12. července 1932 u Otrokovic. O tragédii ihned informovaly světové tiskové kanceláře i deníky a do Zlína zamířily stovky kondolenčních telegramů - i od prezidenta Masaryka.

K hrobu na novém Lesním hřbitově, kde jsou od roku 1993 uloženy i ostatky jeho manželky Marie, původně pochované v New Yorku, doprovodily „živitele celého kraje“ a „tatíčka baťových dětí“ i jeho pilota desetitisíce lidí.