Třiasedmdesát let poté, co Jozef Gabčík a Jan Kubiš zaútočili na říšského protektora Reinharda Heydricha, historici znají odpověď na otázku, proč Jozefu Gabčíkovi při atentátu na Heydricha selhala zbraň. Potvrdily se totiž domněnky, že se náboj v samopalu zasekl. Podle historiků k atentátu přispěla i náhoda. Heydrichova řidiče zaskočila přijíždějící tramvaj a dostal se tak přesně na místo, kde tehdy stáli připravení oba parašutisti. „Oba podle mého názoru útočí současně, Gabčík se snaží vystřelit ze samopalu, Kubiš hází bombu, přestože plán byl nejdřív bomba, potom samopal,“ přiblížil ředitel odboru válečných veteránů ministerstva obrany Eduard Stehlík.
Na nový nález v archivu - hlášení protektorátní policie - upozornil server Aktuálně.cz. „Úředníci protektorátní policie prováděli ohledání na místě činu,“ uvedl archivář Archivu hlavního města Prahy Vojtěch Šustek, který se atentátu věnuje v podstatě celý život a dokument v Archivu bezpečnostních složek objevil. „Je to první známý dokument, kde se vysloveně mluví o vzpříčeném náboji v hlavni, takže se tím vysvětlily a ukončily různé spekulace,“ vysvětlil historik.
Úřední záznam protektorátní policie z května 1942:
„Druhý pachatel pokoušel se vystřeliti z automatické pistole na osoby sedící ve voze, avšak náboj se vzpříčil v hlavni.“
Historici přitom často vyvraceli spekulace o osobním selhání parašutisty Gabčíka nebo špatně připravené akci. Už dříve se přitom jiní parašutisté svěřili, že jim zbraně selhávaly mnohem častěji, než se v historických záznamech připouští. Gabčíkův samopal Sten Gun byl totiž vyvinut v roce 1940, tedy jen necelé dva roky před atentátem. Takto nové zbraně měly problémy často. Parašutista Rudolf Pernický ze skupiny Tungsten například vzpomínal, že střelci Sten Gunu se časem naučili plnit zásobník jen 25 náboji místo 30, protože při plném zásobníku byl na jeho pružinu vyvíjen až příliš velký tlak, takže se náboj v komoře zbraně často vzpříčil.
Okolo atentátu ale stále zůstávají otazníky, které se zatím nepodařilo zodpovědět, třeba jestli o jeho přípravě věděl prezident Beneš, nebo jestli byl v Kobylisích s Gabčíkem a Kubišem také Josef Valčík. „Při atentátu bylo přinejmenším 50 svědků, do procesu přípravy ale příliš vidět není,“ upozornil historik Vojtěch Kyncl. Další z nezodpovězených otázek zůstává absence protokolu výslechu řidiče a šéfa Heydrichovy ochranky Johannese Kleina.
Atentát na říšského protektora a strůjce holocaustu je jednou z nejúspěšnějších operací odboje v okupované Evropě. „Je to věc světového významu, která se pro nás projevuje tím, že díky atentátu jsme byli v roce 1945 obnovováni v prvorepublikových hranicích,“ uvedl Stehlík.
Nacistickému pohlavárovi se osudnou stala ostrá zatáčka v křižovatce mezi tehdejší Kirchmayerovou třídou (dnes Zenklova) a ulicí V Holešovičkách, kde automobil mířící k Pražskému hradu musel jet téměř krokem. Místo v Praze-Libni zvané pod Vychovatelnou si po několikatýdenním obhlížení vytipovali českoslovenští parašutisté, kteří tou dobou byli na našem území už několik měsíců, ve výsadku Anthropoid seskočili koncem prosince 1941 a za tu dobu se například stihli účastnit diverzní akce na plzeňskou zbrojovku. „Útok byl naplánován už v Británii,“ řekl Kyncl s tím, že o tom, že zaútočí zrovna na Heydricha, ale bylo rozhodnuto až v Čechách.
V půl jedenácté se v křižovatce objevil černý mercedes s odkrytou střechou, osobní šofér Johaness Klein zpomalil a v tom do vozovky přiskočil Gabčík. Shodil z ramena kabát, pod kterým ukrýval již sestavený samopal Sten, chtěl zahájit palbu. Zbraň ho však neposlechla, v zásobníku se vzpříčil náboj. Heydrich v rozporu s běžnými bezpečnostními pravidly přikázal zastavit, čehož využil druhý atentátník Kubiš, který na automobil pohotově hodil granát. Bomba sice dovnitř vozu nezapadla a explodovala před pravým zadním kolem, úlomky ale Heydricha vážně zranily. Výbuch byl tak silný, že vyrazil okna i právě projíždějící tramvaji číslo 3.
Heydrichova smrt je opředena sítí teorií a domněnek
Okolo příčiny úmrtí zastupujícího říšského protektora vzniklo mnoho teorií. Dle první úmrtní zprávy zemřel Reinhard Heydrich na celkovou sepsi organismu v nemocnici Na Bulovce. Sám autor ale nakonec její závěr pozměnil a tvrdil, že se jednalo o anemický šok. Další teorie mluví o arteriální formě embolie, související s drobným poraněním plíce, které se mohlo u pacienta přehlédnout. Jedna z populárních teorií také tvrdí, že Heydricha zavraždil sám K. H. Frank, protože v něm viděl velkou konkurenci. Žádná z teorií se ale nepotvrdila.
V květnu 1942 byl Reinhard Heydrich už osm měsíců nejmocnějším mužem protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem obergruppenführera SS a generála policie bylo potlačit místní odboj a poté prostor rasově vyčistit. Během stanného práva byly od září 1941 do ledna 1942 popraveny stovky lidí, další skončili v koncentračních táborech. Odboj se ale nedal umlčet. Heydrich se v protektorátu evidentně cítil sebejistě, nikdy si nepřipouštěl, že ho národ, který měl být podle německých plánů zotročen a posléze vyhlazen, může nějakým způsobem ohrozit. „Proč by na mne měli moji Češi střílet,“ reagoval na výtky Hitlera, jenž se obával o bezpečnost třetího muže Třetí říše. Zastupující protektor tudíž ze svého sídla v Panenských Břežanech pravidelně jezdíval v otevřeném automobilu a mnohdy i bez ochranky příslušníků jednotek SS.
Ze zprávy o pitvě zastupujícího říšského protektora Heydricha provedené dne 4. června 1942 ve 12 hodin v městské nemocnici Bulovka vyplývá, že nečistota, kterou do těla vnesla plechová střepina ze sedadla Heydrichova auta, vyvolala sepsi. Chirurgové navíc vyjmuli zraněnému roztrženou slezinu, což jeho imunitu výrazně snížilo.
Atentát nezůstal bez následků - stanné právo a masové popravy
Útok československých parašutistů na Heydricha nezůstal bez následků. Rozzuřený Hitler původně požadoval jako odvetu zabít 10 000 nejvýznamnějších Čechů, rozmluvil mu to ale říšský sekretář K. H. Frank, ohrozilo by se prý zásobování německé armády. Přesto se lidé teroru nevyhnuli, téměř ihned po atentátu bylo vyhlášeno stanné právo a začaly masové popravy. 19. června 1942 byl popraven i někdejší předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš, uvězněný během prvního stanného práva. Akce přijel řídit šéf nacistické pořádkové policie generál Kurt Daluege, který byl jmenován novým zastupujícím říšským protektorem. Stovky lidí zapojených do atentátu a jejich příbuzných skončily v koncentračním táboře Mauthausen, kde byla řada z nich zavražděna. Nacistický teror vyvrcholil v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes 3 000 lidí.
„Jsme Češi, nikdy se nevzdáme“
Gabčík s Kubišem a dalších pět výsadkářů se před pátráním gestapa skrývali přes tři týdny. Po dohodě s nekomunistickým sokolským odbojem svůj hlavní a poslední úkryt našli v chrámu Cyrila a Metoděje v Praze, první ze štvanců sem přišli 29. května. Nakonec je ale zradil jeden z nich - Karel Čurda. Bál se, že protektorátní úřady jsou na stopě i jemu a jeho rodině, zdrtila ho zpráva o vypálených Lidicích. Pravoslavný kostel v Resslově ulici ozbrojené složky obklíčily 18. června, zrovna v den, kdy čeští odbojáři plánovali atentátníky i s ostatními tajně v rakvích odvézt na bezpečnější místo. Parašutisté se přesile osmi set mužů z gestapa a jednotek SS bránili dlouho a statečně. Bitva trvala více než sedm hodin a zahynulo při ní mnoho německých vojáků. Poslední kulky si českoslovenští hrdinové nechali pro sebe. Když je nacisté vyzývali, aby se nechali zajmout, z krypty se jen ozvalo: „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!“
