Sociální demokracie zahajovala svůj volební sjezd v Kongresovém centru s jasným předpokladem: statutárním místopředsedou se bez větších problémů stane ministr vnitra Milan Chovanec, jemuž vyjádřil podporu i stranický šéf Bohuslav Sobotka. Když ale na volbu druhého muže strany skutečně došlo, kartami nečekaně silně zamíchal Jeroným Tejc.
Někdejší předseda sociálnědemokratických poslanců a účastník lánské schůzky, která před dvěma lety spustila dramatickou povolební krizi v Lidovém domě, získal podporu 236 delegátů. Jeho lánského souputníka, který tajné jednání u prezidenta prozradil, podpořilo 362 delegátů (o tři méně, než bylo potřeba), a Chovanec se tak do pozice předsedovy pravé ruky dostal teprve ve druhém kole – ve chvíli, kdy z hlasování odstoupil Sobotkův další stoupenec Jiří Dienstbier, a uvolnil tak pro bývalého plzeňského hejtmana potřebné hlasy.
„Předpokládal jsem, že Milan Chovanec by mohl být nejkonsenzuálněji zvoleným členem předsednictva,“ reagoval ve vysílání ČT24 sociolog Daniel Kunštát. „Zaprvé, zřejmě neklaply všechny předsjezdové dohody. Druhá důležitá zpráva je ta, že křídlo kolem Jeronýma Tejce a Michala Haška má vliv na třetinu delegátů a možná na třetinu stranické základny.“
Tejc: Strana nepotřebuje zaslepené vedení
V uplynulém volebním období platil Jeroným Tejc za nejvýraznější tvář Lidového domu, pro předsedu Bohuslava Sobotku představoval potřebnou převodovou páku v početném poslaneckém klubu, očekával post ministra vnitra a v předčasných volbách byl trojkou na jihomoravské kandidátce ČSSD – hned za Sobotkou a statutárním místopředsedou Haškem. Ve vyhrocujícím se mocenském sporu obou mužů se ovšem přiklonil na Haškovu stranu a spolu s ním po volbách usiloval o Sobotkův pád. Když neuspěl, musel se z čela poslanců poroučet, popularita mezi zákonodárci mu ale zajistila předsednickou úlohu ve vlivném ústavněprávním výboru dolní komory (podrobnosti k mocenskému střetu v ČSSD naleznete zde).
V hlavním sále někdejšího Paláce kultury potom v sobotu vystoupil s kritickým kandidátským projevem, v němž spolustraníky varoval před zaslepeností a příliš vstřícnými kroky vůči současnému předsedovi. „Slyšel jsem, že bych neměl kandidovat, abych nenarušoval jednotu strany. Tato myšlenka mi připadá u demokratické strany zcela absurdní. Spočívá snad jednota v tom, že máme na všechno stejné názory, nebo že se názor bojíme říct, protože je odlišný od předsedy strany?“ zeptal se delegátů. „Strana potřebuje jednotu. Nepotřebuje zalepené oči vedení, které se láskyplně objímá a na každou sebekonstruktivnější kritiku reaguje jako na útok.“
Tejc v projevu: Z jednoty se nesmí stát fetiš
Tejc v projevu: Z jednoty se nesmí stát fetiš
Tejc po neúspěšné volbě: Já jsem věděl, že stojím proti dohodám
Tejc se zároveň opřel do Milana Chovance, když prohlásil, že on sám není vydíratelný kvůli způsobu získání vysokoškolského titulu a není dlužníkem PR agentur – o tom, jak je Chovanec využívá k budování svého mediálního obrazu, se přitom komentátoři hojně zmiňují (Chovancův portrét čtěte zde). Podle Patrika Eichlera z Deníku Referendum se tak Tejcovi i těmito slovy nakonec podařilo novou hvězdu sociální demokracie úspěšně oslabit; vedoucí publicistiky Českého rozhlasu Petr Dudek zároveň dodává, že Tejcův zisk ukázal, nakolik pevné zázemí má v sociální demokracii Haškovo křídlo i ve chvíli, kdy se hlavní aktér krize v Lidovém domě stáhl do ústraní jihomoravského hejtmanství.
„Nemyslím si, že by se Michal Hašek vrátil jako vůdce stranické opozice,“ upozorňuje v této souvislosti politolog z Masarykovy demokratické akademie Lukáš Jelínek. „Zato Jeroným Tejc sedí v Poslanecké sněmovně, je vidět a dostane se snadněji a častěji do médií. Po dnešku bych nemluvil o Haškovu, ale Tejcovu křídlu.“
Druhý zápas o předsednictvo
„Uspěl jsem celkem nečekaně,“ reagoval později Tejc. Už před sjezdem se o něm mluvilo jako o možném černém koni při rozhodování o obsazení postů řadových místopředsedů a poté, co ze souboje s Chovancem nevyšel jako vítěz, vkročil vystudovaný právník do řady zájemců o řadové křeslo ve vedení strany. Delegáti ho opět odmítli teprve ve druhém kole volby, když o poslední volné místo soupeřil s náměstkyní ministra zdravotnictví Lenkou Teskou Arnoštovou, jež měla podporu stranického předsedy. Tejc získal 335 z 686 odevzdaných hlasů.
„Pan Sobotka udělal chybu, že si silovým způsobem navolil názorově i zájmově příliš jednobarevné vedení,“ reagoval komentátor Reflexu Bohumil Pečinka. „Podpora pana Tejce ukazovala, že je zde silný názorový proud a ten teď nebude ve vedení sociální demokracie zastoupen. Nejde jen o to, že nebyl do vedení zvolen nikdo z okruhu bývalých haškovců; nebyli tam zvolení ani představitelé klasické levice,“ uvedl s odkazem na dalšího neúspěšného kandidáta, poslance Jaroslava Foldynu.
V předsednictvu vedle Chovance a Arnoštové usedli i další stoupenci Sobotkova křídla: ministryně práce Michaela Marksová, předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček nebo šéf tuzemské diplomacie Lubomír Zaorálek (podrobnosti o volbě předsednictva najdete tady). Podle bývalého sociálnědemokratického ministra zdravotnictví Ivana Davida tím ale na sebe a na svou linii Sobotka převzal zodpovědnost za všechny budoucí neúspěchy, zúžil si manévrovací prostor a zabránil tomu, aby byla špice ČSSD obohacena alternativním pohledem.
K jednobarevnému vedení je skeptický i filosof Václav Bělohradský: „Strana je tím stabilnější, čím schopnější je být vnitřně pluralitní. Vnitřní pluralizace, vytváření frakcí, znamená, že strana je schopná přizpůsobit se rychle měnícím se podmínkám,“ prohlásil. Obdobně ostatně hovořil ve svém projevu i sám Tejc, když Kongresové centrum a Bohuslava Sobotku varoval: „Pokud se předseda do budoucna obklopí jen těmi, kteří mu lichotí, pak to nebude jeho výhoda – i když si to teď možná myslí.“
Podle Eichlera z Deníku Referendum přitom Tejc nedrží ani po dvojím neúspěchu příliš nevýhodnou pozici: „Pokud má dnes Jeroným Tejc nějakou podporu, jeho úkol není jiný než se pokusit podporu rozvíjet - a za dva roky se s ní ucházet o post statutárního místopředsedy strany.“ Na jaře 2017, několik měsíců před hlasováním o složení Poslanecké sněmovny, se totiž bude rozhodovat o tom, kdo povede sociální demokracii do voleb a kdo získá šanci promluvit do povolebního vyjednávání. Zcela jiná v tu chvíli navíc může být i pozice současného předsedy; ČSSD se totiž pod Sobotkovým vedením kvůli úspěchu hnutí ANO ve volbách až dosud příliš nedařilo.
