Nacistické transporty smrti se měly z protektorátu začít vypravovat až za několik let, ale existence zubaře Desidera Ornsteina byla v troskách již v prvních dnech po okupaci. Žid původem ze zakarpatského Mukačeva pracoval, tak jako tehdy drtivá většina obyvatel města, pro firmu Baťa. Od roku 1935 byl zubařem v Sociálním ústavu ve Zlíně.
Spolu se svou ženou a dvěma dětmi obývali byt v jednom z klasických baťovských domků v Lipové ulici. Konečně spolu trávili více času, před přestěhováním do Zlína z pražských Vršovic totiž žena a děti vídaly hlavu rodiny kvůli pracovnímu vytížení hlavně o víkendech. I proto Ornstein odepsal na inzerát firmy Baťa ve Věstníku československých lékařů.
Nestihli utéct
Opodstatněný strach z rozpínajícího se nacistického Německa však přiměl židovského zubaře uvažovat o dalším stěhování, tentokrát do zahraničí. Rodina se pustila do vyřizování formalit, ale opustit Československo, jehož zbytky v březnu 1939 obsadila německá armáda, již nestihla.
V ten den, 15. března, už Ornstein, v osobním spisu firmy Baťa popisovaný jako přímý, věrný a chápavý člověk, nešel do práce. Oficiálně byl veden jako nemocný. O dva dny později už se pak stejně zubařské profesi nesměl věnovat, jako židovský lékař měl zákaz výkonu povolání.
V hlavě zoufalého čtyřiačtyřicetiletého muže, který přišel o jediný příjem své rodiny, se zrodila myšlenka na odchod ze světa. S sebou chtěl vzít i své nejbližší. S plánem se svěřil manželce Kamile, a ta souhlasila se sebevraždou svítiplynem. Ornsteinovi se však její souhlas zdál váhavý.
„Děti jsou již hotovy“
Ve středu 22. března ráno proto vyčkal, až žena odejde na nákup. Po osmé ráno podřízl krk své dvanáctileté dceři i pětiletému synovi. Stejný osud chystal i pro svou ženu, na kterou se vrhl při návratu z obchodu. Chytil ji pod krkem a s výkřikem „Děti jsou již hotovy“ ji vlekl do koupelny. Tam se jí podařilo vysmeknout a utekla do pokoje, kde našla svého umírajícího syna. Otevřela okno a začala volat o pomoc. Ornstein se slovy „Nahoře máš Evu!“ z domku utekl.
Vydal se k nedalekému Společenskému domu, jedné z nejvyšších budov tehdejšího Zlína. V desátém patře dnešního hotelu Moskva se zamkl na toaletě a život ukončil skokem z okna. V Lipové ulici mezitím probíhal marný boj o život jeho dětí. Dvanáctileté studentce gymnázia Evě již nebylo pomoci a pětiletý Petr podlehl zranění v sanitce při převozu do nemocnice.
Manželka našla smrt ve vyhlazovacím táboře
Nedlouho před touto tragédií zřídili na zlínském Lesním hřbitově židovskou sekci. Jako první zde byl pochován právě Desider Ornstein, jeho náhrobek je mezi dvanácti, které se dodnes zachovaly.
Ornsteinova žena však vedle něj nespočinula. Po tragédii již nemohla ve Zlíně zůstat, přestěhovala se proto opět do Prahy za svým bratrem Otto Ledererem. I její život však zanedlouho ukončilo nacistické vražedné běsnění: 10. července 1942 byla zařazena s tisícovkou dalších Židů do trestného transportu. Ten byl vypraven jako pomsta za český atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha – jednoho z hlavních organizátorů holocaustu.
Transport zamířil na území Polska, přes Majdanek do tábora Ujazdów. Zachránili se pouze dva lidé. Kde a jak zemřela Kamila Ornsteinová, není známo.
