Praha - České ministerstvo obrany se musí naučit lépe plánovat, aby zbytečně neutrácelo za nepotřebné věci. V exkluzivním rozhovoru pro ČT24 to uvedla americká expertka na správu vojenských zakázek Elisabeth Wrightová. Ta právě americké armádě pomáhá s reformou systému zadávání tendrů a pracuje také na souhrnné zprávě o situaci ve Střední Evropě. Právě v této souvislosti nedoporučuje zadávat vojenské zakázky domácím výrobcům, a to i přesto, že tím nedojde k podpoře domácího průmyslu. V dlouhodobém horizontu by podle Wrightové podobné jednání nemuselo přinést žádný užitek.
Wrightová: Armáda musí najít rovnováhu mezi potřebami a možnostmi
Česká společnost vnímá korupci jako jeden z nejpalčivějších problémů země. Nicméně jak potvrdila Elizabeth Wrightová, podobné věci se dějí všude ve světě. Záleží spíše na systému, který si každá země vytvoří, aby se korupčním praktikám bránila. Například na americkém ministerstvu obrany existuje pozitivní prostředí, jež je podobným změnám nakloněno. „Nejde jen o změnu zákonů, ale také o jakési standardy chování v resortu. Teď je příležitost s tím něco udělat,“ domnívá se Wrightová v souvislosti s tím, že po volbách nastoupilo v červenci nové vedení resortu obrany Spojených států.
Lidé mají raději činy než plánování
Wrightová k vytvoření Národního úřadu pro vyzbrojování:
„Polsko právě také založilo podobnou agenturu. Výhoda je v tom, že můžete rozvíjet lidské zdroje a vzdělávat experty. Ale musíte takovou instituci vytvořit s úplně novými lidmi, odhodlanými věci měnit, a ne s těmi, kteří si přejí dosavadní stav. Jinak je to jen kosmetická záležitost.“
Ze své dosavadní zkušenosti Wrightová potvrzuje, že nejobtížnějším úkolem je rozhodnout, která zařízení je zapotřebí zakoupit a jakým způsobem „najít rovnováhu mezi potřebami a možnostmi“. Přestože podle závěrů prověrek na americkém ministerstvu obrany v posledních letech zcela zkolabovalo střednědobé plánování, Wrightová svůj resort obhajuje: „Lidé obvykle mají raději činy než plánování. Ale teď vidím snahu věci napravit, současné vedení se k tomu staví lépe.“ Při podobných nákupech se musí vzít v úvahu mnoho faktorů, jež následně odpoví na otázku, kolik si resort může dovolit utratit. A jak doplnila Wrightová, v přístupu k veřejným financím by to měl být postup normální.
Pokud ale nastane nečekaná situace a země se ocitne v podmínkách, kdy musí pro zahraniční mise bezprostředně zabezpečit dostatečné množství výzbroje, není podle ní situace jednoduchá: „Záleží na tom, jak máte systém nastavený jako celek. Jestli umí předvídat v krátkodobém horizontu, pak je schopný i tyto situace řešit,“ podotkla Wrightová.
Domácí automaticky neznamená nejvýhodnější nabídka
Skoro 90 procent velkých obranných zakázek bylo v České republice v minulosti zadáno bez regulérního a úplného tendru. Jenže svoji roli tu hraje i argument podpory domácího průmyslu. Takto se postupovalo třeba u nákladních automobilů Tatra nebo ještě v 90. letech u bitevníků L-159 Alca. Dle názoru Wrightové nicméně domácí zakázka nemusí automaticky znamenat nejvýhodnější nabídku s přiměřenou cenou. „Dát zakázku jedné firmě kvůli podpoře domácího průmyslu se sice může zdát jako výhodné, ale dlouhodobě tím nic nevyřešíte. Můžete napáchat víc škod než užitku,“ domnívá se.
Jednou z možných cest ze zmanipulovaných zakázek může být třeba elektronické tržiště, které se u nás už tři roky využívá pro zakázky v řádu statisíců a kde není potřeba výběrové řízení vypisovat. S tím souhlasí i Wrightová, podle níž elektronika eliminuje manipulace. „Na druhou stranu je to jen technika a důraz by měl být kladen na celkovou změnu filosofie akvizičního systému,“ míní. Spojené státy profesionalizovaly systém zadávání zakázek ve své armádě již v 80. letech, což přineslo kýžené ovoce. „To samé byste měli udělat vy, učit specialisty už na vojenských školách. Je třeba si uvědomit, že jde o náročnou, ale velmi potřebnou specializaci,“ doporučuje Wrightová.
GALERIE
Ilustrační foto