Praha – Diamantovou svatbu oslavila Jaroslava Skleničková, nejmladší z žen, které v roce 1942 přežily lidický masakr. V průběhu druhé světové války jí život zachránilo mnoho náhod, dnes má šest vnoučat a své vzpomínky na lidickou tragédii shrnula ve vzpomínkové publikaci Jako chlapce by mě zastřelili. Před pěti lety vyšla v edici Česká paměť.
Jaroslava Skleničková v Lidicích přišla na svět. V červnových dnech roku 1942 jí zachránilo život to, že se narodila jako děvče. Krátce před atentátem na Heydricha jí totiž bylo 16 let, což byla podle nacistických zákonů hranice dospělosti. Dospělé lidické muže nacisté v odplatě za smrt říšského protektora vyvraždili.
O smrti tatínka se paní Skleničková dozvěděla až po návratu z koncentračního tábora Ravensbrück, kam ji Němci deportovali spolu s matkou a sestrou. „Polská přítelkyně mi nakonec asi třikrát zachránila maminku z transportu, buď do plynu, nebo do muničky,“ vzpomíná Skleničková. V Ravensbrücku strávily tři roky do konce války; až tehdy se dozvěděly i o osudu své obce. Ostatní vězeňkyně v táboře lidickým ženám vyhlazení Lidic tajily.
Po návratu z tábora se potkala s budoucím manželem. „Manželka je trošku od rány, takže říká 'Podívejte se, já jsem měla ideál, že bude černovlasý, černooký a koukněte se na něj, jak vypadá',“ vypráví o partnerském životě Čestmír Sklenička. Dnes mají dvě děti a 6 vnoučat.
