Zahraniční zájemci podobně slyší také na možnost kupovat od Čechů velmi přesné soustruhy, potřebné pro výrobu jaderných komponentů. Nakoupené zboží často končí v zemích jako Írán nebo Severní Korea, o čemž však čeští dodavatelé mnohdy nevědí. Obchod totiž probíhá přes prostředníka. Bezpečnostní informační službě se sice v uplynulém roce podařilo některé krycí firmy dopátrat, o detailech však zatím mlčí.
Stopu mezinárodních překupnických machinací však lze nalézt na serveru WikiLeaks. Podle něho se například jistý dubajský prostředník snažil dodat motory ze strojíren ve Velké Bíteši k výrobě bezpilotních letadel do Íránu. „My tu společnost neznáme, nespolupracujeme s nimi. Myslíme si na druhou stranu, že to je nějaký konkurenční boj,“ reagoval ředitel strojíren Milan Macholán.
Strojírny prodaly do Emirátů několik motorů. Jestli skutečně skončily dle indicií WikiLeaks v Íránu, zatím nelze prokázat. V jiném případě z roku 2003 se citlivé zboží do Íránu nakonec dostalo. Šlo o vysoce přesný obráběcí stroj z firmy TOS Varnsdorf. Zakázka nejdřív putovala na výstavu, posléze ho však chtěly získat firmy spolupracující na jaderném programu. „Ano, v roce 2003 jsme prodali firmě Czech Machine Tools stroj, který vyvezla, vystavila na výstavě TIIF a následně prodala konečnému zákazníkovi,“ přiznal předseda představenstva Miroslav Bičiště.
V případu padla i slova o možných sankcích, na veřejnost se ale nic nedostalo a ani dnes americká strana nic nekomentuje. Na porušovaní embarga jsou Spojené státy velmi citlivé a každý takový případ má vždy následky jak pro zainteresované firmy, tak často i pro stát, který transakci neuhlídal.