Praha - Václav Havel je symbolem i pro mladé lidi, kteří ho příliš neznali, a proto nadešel čas připomenout si jeho velké hodnoty. Pro demokracii je totiž velmi důležitá důvěra, jež v České republice rychle upadá. Pokud by se navázalo na Havlovu „morální tradici“, mohlo by být v zemi lépe. V rozhovoru ve Studiu 6 to řekl teolog a filozof Tomáš Halík, který Havla důvěrně znal. Havlovu osobnost podle něj vystihovala především hluboká lidská slušnost, touha po poznání a po pravdě.
Statečný, lidský, skromný – taková adjektiva se opakují při hodnocení osobnosti Václava Havla. Podle Halíka vystihuje českého exprezidenta především hluboká lidská slušnost. „Kladl si neustále otázku, zda to, co říká, je skutečně pravda,“ vzpomíná teolog s tím, že Havel ovšem nikdy nebyl arogantním „majitelem pravdy“. Zajímalo ho totiž poznání a jeho hloubka.
Kněz znal bývalého prezidenta již od roku 1967, Havel se totiž přátelil s jeho otcem, který byl vydavatelem díla bratří Čapků. „Havel se v dětství velmi zajímal právě o Josefa Čapka,“ poznamenal Halík. Ten založil právě roku 1967 na filozofické fakultě debatní kroužek. Havel byl posléze pozván během pražského jara.
Halík exprezidenta znal v průběhu několika etap jeho života – v období disidentském podle něj Havel spojoval svět kulturního a politického disentu. Sám teolog přitom fungoval jako spojka mezi náboženským a kulturním či intelektuálním disentem.
Havel si psal projevy sám, měl ale zájem o kritiku
V době Havlova působení na Hradě ho pak filozof často navštěvoval. „Prezident byl obklopen báječnými lidmi, noblesními lidmi, jako byl Karel Schwarzenberg, Ivan Medek nebo Pavel Tigrid,“ prohlásil Halík. Havel si podle něj své projevy psal zásadně sám, posléze je ovšem posílal vybraným lidem s požadavkem vyslovení kritické připomínky. Halík patřil mezi tyto osobnosti, které exprezident velmi respektoval.
Halík se také spolu s Havlem a jinými intelektuály scházel v Lánech. „Havel byl vždy mlčící a strašně pozorně naslouchal. Potom sám kladl otázky. Havel byl člověk velice duchovně silný, a to i ke konci života,“ konstatoval teolog. Sám exprezident ale o sobě často pochyboval.
Tomáš Halík, teolog a filozof:
„Celý svět se s úctou sklonil. To bylo v případě úmrtí Jana Pavla II. a také v případě úmrtí Václava Havla. Dnes se na nás dívá celý svět. A to je zavazující. Tyto dny jsou velmi morálně a duchovně důležité.“
Papež četl po nocích Havlovy knihy
Havel ovlivnil duchovní směřování Československa po listopadu 1989 i pozvání papeže či dalajlamy. Sám Halík v Římě poznal na vlastní kůži, jak moc si papež Jan Pavel II. vážil Havla. Papež prý po nocích četl Havlovy knihy. „Dalajlama je zase podobný Václavu Havlovi v tom, že sám sebe nebere vážně, proto k sobě tito dva velcí lidé měli blízko,“ podotkl Halík.
Havel ovlivnil českou politickou scénu i svým morálním poselstvím. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, znělo často z jeho úst. „V politice jde o mravní charakter národa, proto je dobré, aby v ní byli lidé, kteří čerpají impulsy ke své činnosti z duchovní oblasti,“ míní Halík.
Bratr Václava Havla Ivan: „Jeho originalitu bych viděl v tom, jaká směs různých osob i osobností přišla vyjádřit účast apod. On jako dramatik by to ocenil, protože to jsou nejen významné veřejné osobnosti, ale i volný lid, který se svolá esemeskami nebo sociálními sítěmi a přijdou někam dát svíčky a podobně… Byl také významný dramatik, dříve než fungoval v politice, takže jsou kombinace zájmu z různých stran. Mě nejvíce dojímá ta spontánní účast veřejnosti.“
Havel nedávno obdržel cenu Jána Langoše. Český a slovenský disent k sobě měl podle socioložky Jiřiny Šiklové velmi blízko. „Šlo tu o 596 různých prohlášení a vždy do toho byli zakomponováni Slováci,“ poznamenala Šiklová.
Šiklová o odkazu Václava Havla:
„Člověk se má starat o souhru svědomí a jednání. Nikdy nedělal nic, o čem nebyl přesvědčen, a to je velice významné. Navíc dovedl odpouštět zbabělost nebo vyložené podrazy, až si člověk říkal, že by to dělat neměl. Byl to v tomto směru křesťan, který dovede chápat druhé.“
Podle Halíka by nejvhodnější datum pro pohřeb českého exprezidenta bylo 29. prosince, tedy v den výročí jeho volby. Do Čech by podle něj mohly zavítat světové osobnosti, které by se chtěly před Havlovou památkou sklonit.
Uhde a Wagnerová o Havlovi
„Smrtí Václava Havla končí rozsáhlá epocha českých, slovenských, evropských i světových dějin. Václav Havel celou dobu usiloval o to, aby se svět sjednotil,“ zhodnotil význam Václava Havla jeho dlouholetý přítel a kolega, dramatik Milan Uhde.
Za konec jedné epochy označuje smrt Václava Havla i místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „Dnes takovou mravní autoritu budeme hledat těžko,“ řekla Wagnerová České televizi.
