Praha - „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ To byla poslední slova parašutistů, která zazněla z krypty pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Psal se 18. červen 1942 a v podzemí kostela se bránilo sedm československých parašutistů 800 nacistických vojáků. Byli to právě ti stateční výsadkáři v čele s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, kteří provedli 27. května úspěšný atentát na Reinharda Heydricha. Po sedmihodinovém boji byli všichni parašutisté mrtví. Mohli děkovat zradě jednoho z nich. Karel Čurda ztratil s parašutisty spojení, byl pod velkým tlakem a nakonec ve snaze se zachránit vypovídal na gestapu - neznal sice úkryt parašutistů, ale věděl, kdo jim pomáhá…
Od atentátu na Heydricha uplynulo více než 14 dnů, ale okupantům se nepodařilo zjistit stopy vedoucí k těm, kteří jej provedli. Ve druhém červnovém týdnu vrcholil v Protektorátu teror: po vyhlášení stanného práva a velkých raziích na celém území sáhli okupanti k akcím masové odvety. Vypálili obec Lidice, o dva týdny později potkal stejný osud také osadu Ležáky. Mezitím pracovaly na plné obrátky stanné soudy.
Parašutisté se na základě kontaktů domácího odboje již ve dnech po atentátu ukryli v kostele v Resslově ulici. Jako první se do kostela přesunul 28. května Jaroslav Švarc z výsadku Tin, kterého následoval Kubiš (Anthropoid) a Josef Valčík (Silver A), potom dvojice z výsadku Bioscop Josef Bublík s Janem Hrubým, a také velitel Out Distance Adolf Opálka. Jako poslední se kaplanovi Vladimíru Petřkovi představil 1. června Gabčík (Anthropoid). Zbývající z pražské osmičky parašutistů, Karel Čurda (Out Distance), se o převedení do kostela nedověděl a 28. května odjel z vlastního rozhodnutí k matce do obce Nová Hlína u Třeboně.
Ještě v polovině června se zdálo, že hlavní jádro spolupracovníků a parašutisté budou moci pokračovat v odbojové činnosti. Pak ale přišla Čurdova zrada - udání z 16. června vedlo k odhalení úkrytu parašutistů. Gestapo začalo zatýkat, do věznic se dostali přechovavatelé parašutistů nejen z Prahy, ale také z Pardubic, Lázní Bělohrad a Plzně. Zároveň se nacisté začali připravovat na útok na kostel.
Obránci nakonec v beznadějné situaci volili dobrovolnou smrt
Po čtvrté hodině ranní 18. června 1942 byl pravoslavný chrám v pražské Resslově ulici obklíčen 800 německých vojáků. Statečný odpor hrdinů s pistolemi ráže 6,35 a 7,65 milimetru proti mnohonásobné přesile vyzbrojené samopaly a ručními granáty trval asi sedm hodin.
K otvoru do krypty přivedli nacisté i Čurdu, který tam volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Parašutisté zareagovali palbou a na další výzvy odpovídali: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ Němci se je pak pokoušeli vypudit slzným plynem a vyplavit pomocí hadic s vodou, které zastrkovali do krypty. Parašutisté hadice pomocí žebříku strkali ven, jeden horlivý protektorátní hasič ale žebřík zachytil a vytáhl. Pak esesáci rozbili starou náhrobní desku zakrývající vchod do krypty a sestoupili dolů.
Dvě hodiny se na kůru dokázali tři muži bránit, pak Opálkovi, Kubišovi a Bublíkovi došlo střelivo. Kubiš byl smrtelně zraněn, ostatní dva si nechali poslední náboje pro sebe. Zbylí čtyři parašutisté se ještě přes čtyři hodiny bránili v kryptě kostela. Neúspěšně…
Proč právě kostel v Resslově ulici?
Adolf Opálka, který byl nejvýše postaveným představitelem parašutistů v Praze v době atentátu na Heydricha, tak vydal povel, aby se všichni parašutisté, kteří v té době v Praze pobývali, což bylo celkem osm mužů, shromáždili v místě bezpečného úkrytu, kterým se stala krypta kostela svatých Cyrila a Metoděje. Proč právě toto místo? Přes různé kontakty se spolupracovníci parašutistů dostali až k představitelům české pravoslavné církve. Právě její pomoc byla podle historiků zcela zásadní a na hranici sebeobětování.
Za své hrdinství členové české pravoslavné církve brzy zaplatili, církevní obce byly rozpuštěny, kněží odvezeni na nucené práce, spolupracovníci parašutistů popraveni. Bylo s nimi zinscenováno veřejné přelíčení stanného soudu 3. září 1942. Následujícího dne byli v Kobylisích zastřeleni biskup Gorazd, farář Václav Čikl a předseda představenstva rady starších při chrámu sv. Cyrila a Metoděje Jan Sonnevend. Vladimír Petřek byl zastřelen 5. září na stejném místě. Okupanti poté pravoslavnou církev rozpustili, chrám uzavřeli a používali nadále jako skladiště.
Co se dělo s Čurdou?
Čurda se ztratil a nikdy nenavázal spojení - již 28. května 1942 odjel ke své matce do Nové Hlíny u Třeboně. Ukryl se na půdě svého domu, četl tisk, poslouchal rádio. A tak se k němu dostaly zvěsti o popravách, o rozpoutaném německém teroru. Na všechno byl sám… V tu chvíli se dozvěděl o amnestii pro toho, kdo mu do 18. června podá podstatné informace k dopadení pachatelů. A je rozhodnuto - 13. června poslal anonymní udání na četnickou stanici v Benešově, bez odezvy. O tři dny později odjel na naléhání své matky a sestry ranním vlakem do Prahy. Poté, co se mu nepodařilo spojit s ostatními parašutisty v bytě Svatošových, kde nikoho nenašel, přišel do Petschova paláce, sídla pražského Gestapa. Výslechem je pověřen nejvýkonnější vyšetřovatel Georg Gallus, Čurda se při něm pokusil o sebevraždu. Nicméně začne mluvit. Neznal sice úkryt svých druhů, ale znal adresy těch, kdo jim pomáhali. To, po čem Gestapo bezvýsledně pátralo několik týdnů, se dozvěděli během pár hodin. Kriminalisté vyrazili na udané adresy a začalo rozsáhlé zatýkání… Úkryt parašutistů nejspíš vyzradil pod obrovským nátlakem Vlastimil Moravec, jeden z jejich přechovávatelů a zároveň nejaktivnějších spolupracovníků.
