Mladá herečka Marcela Nepovímová se s Baarovou znala již dlouho. Když se dověděla, že dříve všemi obdivovaná hvězda stříbrného plátna po válce sedí ve vězení a je obviněna z kolaborace, rozhodla se něco podniknout. Podle vlastních vzpomínek Baarové setkání ve vězení proběhlo následovně: „'Mohu pro vás něco udělat?' ptala se mne Marcela, která byla o něco mladší než já. Věděla jsem, co bych si přála a řekla jsem jí to: 'Marcelo, velice by ses mi zavděčila, kdybys zašla za tatínkem na Hanspaulku. Je tam teď úplně sám a chodí o berlích.' Příště už za mnou přišli oba, tatínek i Marcela. 'Zjevil se mi anděl spásy,' řekl tehdy otec.“
Marie Nepovímová, která v divadle přijala jméno Marcela, se začala o nemocného otce Lídy Baarové starat. Pokračovala v tom i poté, co se Lída Baarová vrátila z vězení. Vzdala se divadelní kariéry a později si o 33 let staršího muže vzala. Karel Babka byl výjimečný člověk, kterému sňatek s první manželkou mnoho štěstí nepřinesl. Až u Marcely našel porozumění a později i lásku. „Babka byl velmi ušlechtilý člověk, čestný, byl to Masarykovec, humanista, byl to vlastenec, byl velice zásadový člověk, ale samozřejmě svou dceru Lídu miloval. Vždy ji vítal s otevřenou náručí,“ vzpomíná jeho synovec Slavoj Justa.
Babka se na začátku padesátých let musel vzdát funkcionalistické vily na Hanspaulce a odstěhoval se do pohraničí během několika dnů. Invalidního muže čekalo živoření v Nové Vsi na Jablonecku. Jeho mladičká žena ho ani v této chvíli neopustila. „Byla to moje teta Marcela, anděl v životě mého strýce Karla, protože mu dopomohla, aby skončil ten život jako nezlomený a statečný muž, a na to jsou potřeba dva při takových osudech. To byla moje teta Marcela,“ dodal Justa.
Herečka se slibnou kariérou před sebou se musela živit rukama
Z někdejší talentované herečky se měla stát dělnice a dřevorubkyně. Zatímco Lída Baarová prožívala v zahraničí svou novou a úspěšnou divadelní i filmovou kariéru, bývalá herečka Marcela dělala vše možné, jen aby uživila svého muže, kterému stát vyměřil minimální penzi. Karlu Babkovi bylo souzeno, aby se do Prahy a do své vily nikdy nevrátil a nespatřil ani svou dceru.
S tou se mohla vidět až Marcela, a to až dva roky po Karlově smrti v roce 1965. V Salzburgu se po dlouhé době opět potkaly a zejména po listopadu 1989 za ní Marcela jezdívala častěji. Lída Baarová měla svou o čtyři roky mladší nevlastní matku velmi ráda. Čas od času ji také finančně podporovala. Napsala rovněž závěť, podle které měla veškerá její pozůstalost připadnout právě Marcele.
V té době už Lída Baarová začala propadat alkoholu. Léčila tak opuštěnost a stesk. Z dosud neznámých důvodů přepsala závěť na jistého českého emigranta, který ji v době, kdy se její zdravotní stav rapidně zhoršoval, začal navštěvovat. Když Baarová v roce 2000 zemřela, Marcela Babková si ze závěti nic nedělala a přichystala rozloučení s Baarovou. Postarala se o důstojné uložení jejích ostatků a další roky pak pečovala o rodinný hrob až do roku 2005, kdy v tomto hrobě skončila i ona.
Slavoj Justa, bratranec Lídy Baarové:
„Mně se jaksi ten veřejný zájem o osud Lídy Baarové zdá někdy až nekritický. Větší pozornost by měla být věnována osudu těch lidí, kteří byli kolem mého strýce Karla Babky, a dalších lidí, kteří byli naprosto náhodou úplně vtaženi do takového soukolí osudu jen proto, že byli v okolí Lídy Baarové…“
