Vztahy Československa a Hitlerovy třetí říše v průběhu roku 1938 výrazně gradovaly. Už v květnu vydal říšský vůdce Adolf Hitler podrobné válečné směrnice k útoku na mladou republiku a koncem léta všechno nasvědčovalo tomu, že střední Evropa neodvratně směřuje k otevřenému válečnému konfliktu – ačkoli se zejména britská diplomacie snažila vypjatou situaci urovnat návrhy vycházejícími vstříc sudetským Němcům.
V této atmosféře rozhodly špičky československého státu o převozu korunovačních klenotů z Korunní komory Svatovítské katedrály na jiné, bezpečnější místo, kde bude exkluzivní národní památka skryta před případnou válkou s Německem.
Noční cesta na východ
„Převoz klenotů vyžaloval souhlas všech držitelů klíčů (od Korunní komory), hlavní slovo si však ponechal prezident republiky Edvard Beneš,“ uvádí historik Petr Valenta a dodává, že všichni klíčníci, jejichž klíči je možné Korunní komoru odemknout, se ve Svatovítském chrámu sešli 15. září 1938.
„Předseda vlády Milan Hodža vyzval držitele klíčů, aby se jich načas vzdali s tím, že se jedná pouze o dočasné opatření,“ popisuje Valenta. „Osoby byly ujištěny, že se nejedná o porušení jejich historické držby. Další osud klenotů jim však zůstal utajen.“
K přemístění korunovačních klenotů došlo v naprostém utajení v noci z 19. na 20. září 1938. České královské insignie byly uloženy v zapečetěné dubové truhle se čtyřmi zámky a převážela je cestovní limuzína, jež dříve patřila Tomáši Garriguovi Masarykovi. Ve voze seděli pracovníci národní banky, kteří obsah truhly neznali a teprve po výjezdu z Prahy směli otevřít obálku s cílem cesty. V doprovodu dalšího auta a ozbrojené hradní stráže mířili do slovenské Žiliny.
Cílem tajené mise byla pobočka národní banky v Legionářské ulici. Zde byly klenoty skryty před nacisty ve speciálních trezorových místnostech. Žilina přitom nebyla vybraná náhodou, československá vláda počítala s východním územím republiky jako s útočištěm v době německého útoku.
Z trezoru do trezoru
Když prezident republiky vyhlásil 23. září (čili jen tři dny po převozu klenotů) všeobecnou mobilizaci, přesunula se na východní Moravu a západní Slovensko i produkce zbrojního průmyslu, stejně rodinní příslušníci nejvyšších generálů. V případě války potom měla přímo v Žilině fungovat jedna z operačních základen československé armády.
Dějiny se však nakonec vydaly jiným směrem; československou krizi nevyřešila válka, ale podstoupení pohraničních území Berlínu na základě mnichovského diktátu. Prezident Beneš 5. října opustil prezidentský úřad a fašizující se Slovensko o den později vyhlásilo autonomii. Korunovační klenoty proto ještě téhož dne opustily žilinský trezor a zamířily zpátky do Prahy, podle pověsti vůz se svatováclavskou korunou dokonce pronásledoval tank.
Oproti zvyklostem ovšem klenoty ani tentokrát nespočinuly v Korunní komoře nad Zlatou branou Svatovítské katedrály. „Byly uloženy v trezoru prezidenta republiky, s čímž byl obeznámen pouze omezený okruh osob,“ uvádí historik Valenta. Ani Benešův nástupce Emil Hácha tak jeden čas nevěděl, kde se klenoty nacházejí, notabene že jsou uloženy v tajném prezidentském trezoru.
Do Chrámu svatého Víta se panovnické insignie vrátily až v červnu 1939. Operace převozu korunovačních klenotů na Slovensko později získala přízvisko KFC – Klenoty fascinující ceny. V období bouřlivých československých dějin 20. století představuje rok 1938 jediné datum, kdy korunovační klenoty českých králů opustily Pražský hrad.