Praha – V boji za bezpečnost a noční klid v ulicích už obraz nestačí. Praha chce za dva roky vyrukovat se speciálními kamerami, které se zaměří na zvýšený hluk na veřejných místech. Zostřený dohled má jeden argument: dokonalejší kamery = vyšší bezpečnost. Jenže platí skutečně, že ulice měst poseté „inteligentními“ kamerami budou bezpečnější? A jak v takovém prostředí vnímat naši osobní svobodu?
Ještě v roce 2002 jich sledovalo Pražany jen několik desítek, nyní se strážníci mohou spoléhat na téměř 2000 bezpečnostních kamer – ať už jde o monitorující oka v ulicích, vestibulech metra nebo nad vytíženými vozovkami. A v příštích letech má metropole své kamerové „pokrytí“ v centru rozšiřovat. Praha tím chce mimo jiné řešit zvýšený počet stížností na rušení nočního klidu kolem hojně navštěvovaných hospod a barů. Instalace samotných speciálních kamer v centru Prahy přijde na cca 70 milionů korun a počítá se s nimi za dva roky.
Nejde přitom jen o větší počet kamer, ale především o jejich technické možnosti. Citlivé mikrofony totiž kamerám umožní vyhodnotit zvýšenou hladinu zvuku nad rámec nočního klidu. Zatímco běžný hovor nechají bez povšimnutí, křik, hlasitá potyčka nebo třeba rozbíjení lahví by už mikrofonu uniknout neměly. Obraz i zvuk poté uvidí pracovníci dispečinku nebo policejní ústředny. Ve „chvílích klidu“ kamery zůstanou nefunkční.
Pozor na shluky nebo jednosměrky
Kromě noční zábavy bude moci Praha monitorovat třeba stavební práce – zejména, zda při nich firmy nepřekračují povolenou úroveň hluku a jinak neporušují stavební povolení. Ovšem nečekanou pastí by se to mohlo stát i pro původce nepoměrně tišší aktivity, než je zvuk sbíječky. I močení a jiné charakteristické zvuky budou kamery schopny rozeznat.
Inteligentní technologie ale umožní vyhodnotit i „podezřele“ dlouhé postávání lidí na vytipovaných místech. Prakticky tak upozorní třeba na to, že se někdo příliš dlouho zdržuje na parkovišti, aniž by nastoupil do auta nebo naopak odešel. Speciální čidla pak na některých místech zachytí třeba zakázané projíždění jednosměrných ulic.
Výlučně bezpečnostní důvody ale v tomto případě střídá spíš snaha zamezit hlasitému nočnímu životu na ulici. „Násilná kriminalita se nezvyšuje. Trápí nás ale oblast veřejného pořádku,“ říká radní Prahy 1 Ivan Solil (ČSSD). Obyvatele centra města si podle něj stále více stěžují na noční hluk a rušení nad rámec „snesitelné míry“ zná Solil i z vlastní zkušenosti. „V Dlouhé to někdy vypadá jako ve Stodolní,“ poznamenal v narážce na slavnou ostravskou ulici plnou barů a hospod, které zavírají až se svítáním.
Líbejte se potichu
Jakýkoliv hlučnější hovor na restaurační předzahrádce, utajené rande nebo jen volně postávající party na křižovatce lze monitorovat. Lidskoprávní aktivisté upozorňují, že to vše může být i se zvukem v budoucnu nepřetržitě zvěčňováno na kameru. „Praha bez pochyby musí řešit pořádek v ulicích, ale je otázkou za jakou cenu. My dáváme přednost liberální společnosti, kde není nutně každý čin nebo slovo někým - či dokonce něčím - vyhodnocováno,“ říká místopředseda České pirátské strany Mikuláš Ferjenčík, který se veřejným prostorem a ochranou svobod zabývá.
Podle něho mají kamery spíše preventivní účinek – nepomohou nalézat viníky rušení nočního klidu či bezpečnosti, ale přestěhují problémy do jiných ulic. „Ten efekt je diskutabilní. I když kamery dokážou určit rizikové chování u jednoho z 1000 potenciálně podezřelých, u těch zbylých 999 případů to bude, obávám se, planý poplach. A naopak, opilému člověku už je srdečně jedno, jestli dělá hluk a něčím se zrovna provinil,“ zmiňuje Ferjenčík.
Pražští úředníci se hájí i tím, že kamery nahrazují práci policie v ulicích. Kritici naproti tomu navrhují, aby před elektronickým hlídačem dostali přednost ti reální - už kvůli finanční úspoře. Policie totiž musí reagovat a na místo stejně přijet, ať už je upozorní naštvaný nájemce blízkého domu nebo malý stroj.
Střet zájmů na magistrátu
V těchto dnech dokonce aktivisté kolem právně-poradenského sdružení Iuridicum Remedium rozšiřují petici. Její online podepisování končí 13. listopadu. V ní mimo jiné autoři upozorňují na analýzu, kterou si magistrát nechal kvůli novým kamerám vypracovat. Zástupci občanského sdružení v ní postrádají zhodnocení stávajícího počtu kamer a jejich efektivitu. Vadí jim také, že studii vypracovala firma, která sama v oblasti kamerových systémů podniká.
„Uvedenou analýzu tak rozhodně nelze považovat za nezávislou… Jde de facto o prostý návrh na zavedení systému nových kamer,“ uvádí vyjádření Iuridicum Remedium. Praha si ale za dokumentem stojí. „Šlo o to, aby to byli odborníci na bezpečnostní problematiku, kteří mají zároveň zkušenosti s městským kamerovým systémem. Tato firma poté, co dala nejnižší nabídku, měla za úkol zmapovat bezpečnostní rizika a navrhnout nějaká sofistikovaná řešení,“ reagoval pro Český rozhlas radní Prahy 1 Ivan Solil.
Kde ale končí hranice veřejného pořádku a začíná zbytečné policejní špiclování? Na zodpovězení této otázky by měl mít eminentní zájem Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Jeho pracovníky totiž musí informovat každý, kdo kameru na veřejné prostranství umisťuje. Povinnost se týká zejména těch přístrojů, které pořizují záznam a lze díky nim identifikovat danou osobu. ÚOOÚ také posoudí, zda je sledování kamerou v daném místě adekvátní a dát instalaci souhlas. Jde o hodnocení případ od případu.
Druhou stránku problému tvoří eventuální sankce. Lidé mohou provozovatele kamer zažalovat kvůli ochraně osobnosti. V případě vážného zneužití údajů může úřad udělit i několikamilionovou pokutu. Nejen že totiž nové kamery budou zřejmě technicky schopné identifikovat obličej konkrétní osoby, otázky vzbuzuje i myšlenka „veřejných odposlechů“ na ulici a následné obchodování s hovory. Mnozí se obávají zneužití záznamu pro soukromé účely.
Analýza sice zmiňuje, že kamery mají pouze zachycovat zvukovou či obrazovou stopu a nikoliv ji nahrávat, v tom ale aktivisté nevidí logiku. „Oni říkají, že hovory nesmí být nahrány, ale zároveň to má prokazovat hluk. Nerozumím tomu, jak by to chtěli posléze prokazovat,“ řekl pro Lidové noviny zástupce Iuridicum Remedium Jan Vobořil.
Veronika Blažková, mluvčí Prahy 1: „Přestože respektujeme odlišný názor na tuto problematiku, nejen subjektivně, ale i objektivně jej vnímáme jako výrazně menšinový. Moderní kamerový systém funguje přesně tak, jak jej příslušní odborníci nastaví. Obsluha kamer navíc samozřejmě musí projít příslušným školením. Nikdo se tedy nemusí obávat, že by kamery mohly být zneužity, a to včetně nakládání se snímky a jejich archivování.“
Mikuláš Ferjenčík, aktivista: „My máme zkušenost, že ten postup je v podobných případech plíživý. Nejdříve někdo řekne, že se záznamy uchovají jenom den, posléze jenom 14 dní a pak jen měsíc, potom půl roku… Proto se to snažíme utnout už v zárodku. Obáváme se, že jakmile magistrát vytvoří větší centrálu takového monitorování, bude to postupně takto navyšovat.“
Vítej doma, Velký bratře. Nebo ne?
Hlavní město se v plánech inspiruje Londýnem. Právě ten je pověstný svým kamerovým systémem, jehož infrastrukturou i podzemní centrálou s desítkami obrazovek se město chlubí i oficiálním návštěvám. Už před několika lety počet kamer v Británii dosáhl pětiny celkového množství na celém světě. Podle červnové studie Britské bezpečnostní průmyslové asociace je v zemi více než 6 milionů bezpečnostních kamer. V průměru na každých 12 Britů tak připadá jedna. A právě ty hlukové mezi nimi nejsou nijak výjimečné.
Zmíněná studie ale drtivý podíl kamer přisuzuje soukromým podnikům, které si tím chrání svůj majetek. Právě malé množství veřejných strojů - neoficiální odhad hovoří o 70 000 kusech - je jedním z argumentů, kterými úřady vyvracejí kult „Velkého bratra“ na národní úrovni. Tento argument je ale relativní. Například jen v samotném londýnském metru je něco přes 13 tisíc kamer spravovaných dispečinkem.
Se specificky britskou oblibou v kamerách polemizuje i dva roky stará zpráva sdružení Big Brother Watch. Podle ní budovaný status nejvíce monitorované země světa nijak výrazně nesrazil zločinnost s ohledem na stejně velké a lidnaté státy. Před dvěma měsíci navíc začal v Británii platit zákon, který má omezit nadměrné využívání kamer v soukromých i veřejných rukách. Provozovatelé kamer musí dodržovat 12 pravidel – například vyloučit jakékoliv zneužití záznamů nebo povinnost informovat osoby, které se budou tázat po využití i délce uchování záznamu. Vláda tak reagovala například na kritizované rozšíření kamer ve vozech taxislužeb.
- Obyvatel Londýna je denně zachycen v průměru na 300 různých kamerách.
- Už v roce 2002 se po celé Británii napočítalo přes 4 miliony kamer, včetně soukromých kamer u domů či firem.
- Jen na státních školách monitoruje dění až 350 tisíc kamer.
