Brno – Ústavní soud (ÚS) se zastal obchodníků, kteří ve svých prodejnách pouštějí rozhlas nebo televizi. Obrátil se na něj majitel královéhradeckého obchodu, po kterém chtěla Ochranná asociace zvukařů-autorů (OAZA) platby za hlasité pouštění rádia. Nárok OAZA původně potvrdil i krajský soud. Podle nálezu ÚS ale soudy nemají automaticky rozhodovat spory o autorské poplatky ve prospěch sdružení jako OSA, Intergram nebo OAZA. Vždy mají naopak detailně zkoumat, zda se žalovaný produkcí obohatil.
OAZA chtěla od majitele královéhradeckého obchodu Velo CZ dvoutisícový poplatek za to, že měl ve své prodejně jízdních kol zapnuté rádio bez licenční smlouvy se zmíněnou asociací. Muž se hájil tím, že rádio patřilo jeho zaměstnankyni, která si hudbu pouštěla při práci. Rozhodně ji neměl puštěnou kvůli zákazníkům. Upozornil, že mu reprodukovaná hudba nepřinesla žádný obchodní prospěch, který autorský zákon při platbě poplatků předpokládá.
Za majitele „hlučného“ obchodu, který si stěžoval na předchozí verdikt krajského soudu, se ÚS postavil. Stížnost se rozhodl projednávat navzdory tomu, že šlo o poměrně nízkou částku. „Verdikt Krajského soudu v Hradci Králové byl přepjatě formalistický a přísný k provozovateli, jehož předmětem činnosti není prodej hudby, ale kol. Bylo by nepřiměřené požadovat po něm zaplacení poplatku a uzavírání licenčních smluv,“ vysvětlil pro ČT soudce-zpravodaj Stanislav Balík.
ÚS tedy ve zmíněné kauze všechny verdikty zrušil a navíc definitivně vyřešil všechny podobné spory mezi obchodníky a kolektivními správci práv. „Pokud si zaměstnanec poslouchá v malé prodejně z nudy rádio, tak obecně platí, že v takovém případě není nutné uzavírat licenční smlouvu,“ potvrdil Balík.
Komu se platí?
OSA zastupuje autory hudebních děl s textem nebo bez textu, tj. hudební skladatele a textaře.
INTERGRAM zastupuje výkonné umělce, tj. hudebníky, zpěváky, tanečníky atd., a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů.
OAZA zastupuje zvukaře-autory, tj. mistry zvuku.
OOA-S zastupuje autory výtvarných děl, tj. děl malířských, grafických, sochařských, fotografických a děl vyjádřených postupem obdobným fotografii, děl architektonických, včetně děl urbanistických, a dále výtvarné autory obrazové složky audiovizuálních děl, tj. kameramany, architekty, scénografy a ostatní výtvarníky audiovizuálních děl.
DILIA zastupuje autory děl literárních, dramatických, hudebně dramatických, choreografických a pantomimických, dále autory scénické hudby zvlášť vytvořené pro užití v díle dramatickém, choreografickém a pantomimickém a dále dabingové režiséry.
GESTOR zastupuje autory výtvarných děl při výkonu jejich práva na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého.
„Jsme rádi, že ÚS uznal procesní pochybení a také to, že definoval, že osobní používání věcí zaměstnance nelze vztahovat na zaměstnavatele v tom smyslu, že by musel platit licenční poplatky,“ reagoval na nález ÚS zástupce stěžovatele Petr Molnár.
Není hudba jako hudba
Totéž ale neplatí v případě, že hudba je reklamním nástrojem, který má přilákat více zákazníků. „Pokud by licenční smlouvy neměla uzavřené restaurace, která láká hosty na poslech hudby, tak je to zcela opačná situace. Bude na zdravém rozumu každého podnikatele, aby uvážil, jaká je jeho situace a zda je nutné autorské poplatky platit,“ dodal Balík.
Ještě před soudy by měli konkrétní situaci v dané provozovně v průběhu pečlivě vyhodnotit také kolektivní správci práv. Podle Balíka se tak předejde zbytečným soudním sporům.
Právní zástupkyně OAZA Lucie Rambousková Týcová dnes na dotaz ČT řekla, že každá ze žalob, které sdružení podalo, je odůvodněná a vychází z pečlivého zkoumání situace na místě. „Žádnou ze žalob, které jsme již podali, stahovat nebudeme. Všechny jsou podloženy důkazy, proto jsme přesvědčeni, že budeme úspěšní,“ reagovala Rambousková Týcová s tím, že dnešní nález ÚS nijak nemění jejich právní názor na věc.
