OBRAZEM: Proměny mizející Ostravy

• jl

23. 12. 201423. 12. 2014, 11:04|Zdroj: ČT24

obrázek

Zdroj: ČT24

Ostrava – Kam se poděli všichni ti horníci, vozíky s uhlím a hustý černý dým nad městem? Útlum hornictví, kterým Ostrava žila od 19. století, znamenal v polistopadovém vývoji města zásadní změnu. Jak se na pohled změnila kovárna socialismu, kde v dolech, hutích a železárnách pracovala většina obyvatel? Ostravský dokumentární fotograf Květoslav Kubala zachycoval život ve městě od konce války a v jeho posmrtně vydané dvoudílné publikaci Mizející Ostrava je hornická minulost vidět téměř na každém snímku. Fotografa webového portálu České televize Jan Langera inspirovaly ke srovnávacímu pohledu na místa a lidi Ostravy. Zvláště ho zaujaly fotografie z šedesátých let. Podívejte se na fotogalerii.

Důležitý dopravní uzel Frýdlantské mosty byl v Ostravě vybudován na konci sedmdesátých let vedle tehdejší těžní Jámy Šalamoun, koksovny Karlina a Žofinské huti. Obrovský průmyslový komplex přímo v centru města nahradilo obchodní centrum Nová Karolina.

Těžní věž Dolu Šalamoun z roku 1905 bývala jednou z dominant Ostravy. K lístosti pamětníků i historiků byla odstřelena roku 1974. Bývalý luxusní obchodní dům Ostravica je na třídě 28. října dodnes. Má však namále. Je v havarijním stavu a demolice ho možná také nemine.

Já jsme horník, kdo je víc? Horníci byli za komunismu nejpreferovanější profesní skupinou. V padesátých letech bylo v hornictví nedostatek pracovních sil. Fárat museli za trest nepřátelé režimu, těch ale nebylo dost. Mladí muži z celé republiky se do podzemí hrnuli dobrovolně, protože se díky tomu mohli vyhnout vojně, dostali byt i výrazně nadprůměrný plat. Těžkou práci dělala snesitelnou také zvláštní soudržnost, o které vypovídá snad každý horník. Poslední vozík s uhlím byl v Ostravě vytěžen v roce 1994. 

Za socialismu se dnešní Masarykovo náměstí jmenovalo Náměstí Lidových milicí, po roce 1989 se nové vedení města rozhodlo vrátit k původnímu názvu. Od roku 1960 tam střežil pracující lid Milicionář, kterého v roce 1992 nahradil původní barokní mariánský sloup. Dominantní socha zakladatele republiky nebo jiný výrazný umělecký objekt tam stále chybí. V poslední době význam náměstí upadá, centrum se přesouvá do nedaleké Nové Karoliny.

Socialismus oplýval mimořádně velkou produkcí plastik, soch a jiných objektů. Na výzdobu byly dokonce stanoveny kvóty. Každá větší stavba díky tomu přinesla i nějaké nové, ideologicky nezávadné výtvarné dílo. Po válce také zůstala na několika místech sovětská letadla a jiná bojová technika, například sovětský proudový letoun MIG-15 v Ostravě-Porubě. Po roce 1989 se veřejný prostor nejprve zbavil totalitních vůdců, poté se začala objevovat nová díla. Není jich však mnoho a ta, která radnice vybírá, často budí kontroverze jako třeba socha Ikara před ostravskou radnicí. Prostor před ostravským Domem umění zdobí od roku 2005 plastika Úsvit od Lukáše Rittsteina a patří k těm, které i ostravská výtvarná scéna přijala bez odporu. V posledních letech je přísun nových uměleckých děl často spojený s činnosti Dolní oblasti Vítkovice. 

Černá louka bývala obrovskou haldou, na kterou se od konce 19. století navážely takzvané výpěrky z koksoven Centrála a Karolina. Nejprve je tam dopravovala úzkokolejná dráha, pak už byla halda tak vysoká, že se musela používat lanovka. Halda dosáhla výšky 25 metrů a zabírala skoro pět hektarů. Před 2. světovou válkou někdo přišel s nápadem, že haldovina se výborně hodí do náspů dopravních staveb. Její rozebrání stálo dělníky tvrdou dřinu. Plocha pak byla zasypána hlínou a stávaly na ní cirkusy a lunaparky. Později tam vzniklo výstaviště, které je tam v modernizované podobě dodnes. V roce 1960 byla právě Černá louka dějištěm výstavy Za socialistické životní prostředí.

Lávka spojující obchodní centrum Nová Karolina s vlakovým nádražím Ostrava-střed a autobusovým nádražím symbolizuje stav současné ostravské architektury. Měla být vyrobena podle návrhu světoznámé architektky Evy Jiřičné. Firma, která centrum budovala, ale nakonec její návrh jako příliš drahý odmítla. Výsledkem je kompromisní řešení, pod které se Jiřičná nepodepsala. V padesátých letech tam bylo rušné průmyslové centrum s hutí, dolem a koksovnou.

Kolejiště mezi ostravským hlavním nádražím a nádražím Ostrava-střed na trati do Valašského Meziříčí. V roce 2007 tam vznikla nová vlaková zastávka Ostrava-centrum- Stodolní. Cílem bylo usnadnění dopravy lidem, kteří dojíždějí do města do práce, ale především za zábavou do dříve proslulé ulice barů, hospod a hudebních klubů. Na snímku vlevo je vidět ústí dnešní Stodolní ulice, ve které ještě v osmdesátých letech byly jen tři hospody a vyhledávala je hlavně romská a undergroundová menšina.

Hutní a strojírenská výroba se začala ve Vítkovicích rozvíjet už v roce 1828. Dnes je srdce obrovských železáren kulturní památkou a atrakcí pro turisty. Výroba a zpracování surového železa a oceli se soustředila do bývalé Nové huti Klementa Gottwalda - nyní společnosti ArcelorMittal Ostrava, strojírenská výroba pokračuje ve firmě Vítkovice Machinery Group, válce pro válcovny plechů a různé odlitky produkují Vítkovické slévárny.

Nával u šachet vystřídaly davy u obchodních center. Tramvajová zastávka Nová Karolina, která existuje teprve dva roky, patří k nejrušnějším v centru Ostravy. O tři zastávky dál směrem na Přívoz byla Jáma Jindřich. Zastávka se teď jmenuje Hotelový dům Jindřich. Opuštěný komplex ze sedmdesátých let kazí prostředí výjimečné hornické památce - těžní věži někdejšího Dolu Jindřich z roku 1913, která stojí vedle.

Kalové rybníky byly vždy součástí krajiny Ostravska, průmyslu se přizpůsobila příroda i lidé. Dodnes jsou mnohé oblíbeným místem rybářů. Jen s ropnými lagunami bývalé rafinerie Ostramo si nedokáže poradit příroda ani představitelé státu. Toxické pozůstatky rafinérské výroby, která začala v Ostravě už na konci 19. století, patří k největším ekologickým zátěžím Česka. Jejich likvidace polyká miliardy a vyčištění území je stále v nedohlednu.

Ještě jako první tajemník ÚV KSČ navštívil v září 1968 Alexandr Dubček i s Josefem Smrkovským Ostravu. Okupační vojska jsou v zemi, oblíbený proreformní komunista má za sebou nedobrovolnou návštěvu Moskvy a vynucený podpis protokolu o dočasném pobytu sovětských vojsk a normalizaci situace v Československu. Lidé ho přesto vítali s nadějí. Brzy je z ní vyvedl horlivý normalizátor Gustáv Husák. Dnešní politika obyvateli Ostravy moc nehýbe, sdružují se hlavně při zábavě. Například mítinky ČSSD však mají tradičně velkou účast. Vedle politiků totiž obykle nabízí levné pivo nebo guláš a hvězdy „šoubyznysu“.

Vysoké pece bývalých Vítkovických železáren Klementa Gottwalda vyhasly v roce 1998, od té doby prošel někdejší kombinát s úplnou hutní výrobou obrovskou proměnou. Pod vedením současného majitele vítkovických strojíren Jana Světlíka vznikla Dolní oblast Vítkovice, která je jedinečným příkladem využití průmyslových památek. Místo desetitisíců dělníků a hutníků tam míří desetitisíce lidí za zábavou.

První zápas se na ostravském fotbalovém stadionu Bazaly odehrál v dubnu 1959. Ještě v 80. letech tam docela běžně fandilo 30 tisíc lidí. Po různých rekonstrukcích pojmou jeho tribuny přes 17 tisíc diváků, vyprodáno bývá výjimečně. Naopak vzrostl počet policistů, kteří musejí krotit divoké fanoušky domácího klubu Baník Ostrava.