Praha - Případem dvou dětí, které Norsko odebralo české matce, se znovu bude zabývat norský soud. Právníci Evy Michalákové podali návrh na přezkoumání rozhodnutí tamní sociální služby. Chtějí, aby se děti vrátily k matce. Žaloba by navíc mohla pomoct zvýšit diplomatický tlak na Norsko. Dalšími právními kroky totiž podmiňoval své intenzivnější angažmá ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Ten už v reakci na podání žaloby uvedl, že Česká republika dá Norsku diplomatickou nótu na podporu dětí, aby se dostaly zpět do vlasti. Nabízí, že stát v Česku na rodinu dohlédne. O žalobě informoval deník Mladá fronta DNES český právní zástupce Michalákové Pavel Hasenkopf.
Odebrání dětí české matce znovu projednají norské soudy
„Jsme připraveni začít diplomatickou intervenci a podat diplomatickou nótu, ve které nabídneme, že český stát je připraven tady na našem území, pokud dojde k tomu, že děti budou svěřeny do rukou matky nebo někoho z příbuzných, vykonávat dozor, zapojit příslušné instituce a garantovat, že o děti bude dobře postaráno,“ řekl Zaorálek. „To jsme slíbili a slib dodržíme,“ dodal.
Do případu se už dříve zapojila i Poslanecká sněmovna. Chce po vládě, aby požádala norský kabinet o vysvětlení, proč hoši stále zůstávají v pěstounských rodinách. Pokud by norská strana nechtěla s českou stranou spolupracovat na svěření chlapců do péče jejich příbuzných, má vláda vyvinout maximální úsilí, aby se bratři vrátili do Česka. Někteří ministři ale podmiňovali další kroky tím, že matka musí případ řešit v Norsku, obrátit se na tamní soudy a vyčerpat své právní možnosti. Zástupci Michalákové zase chtěli po Zaorálkovi ujištění, že česká strana bude případné norské zamítnutí svěření dětí do péče jejich vlastní rodiny považovat za vyčerpání všech nástrojů.
Eva Michaláková s fotografií svých dětí
Norská sociální služba odebrala českému páru syny Davida a Denise v květnu 2011 po udání z mateřské školy pro podezření z pohlavního zneužívání. Policie vyšetřovala otce chlapců a později i matku, vyšetřování ale zastavila a obvinění nepadlo. Přesto norské úřady v únoru 2012 rodiče zbavily práva na péči. Děti se dostaly ke stálým pěstounům, každé teď žije v jiné rodině. Matka nyní může syny vidět dvakrát ročně po dvou hodinách. Norské soudy její dřívější odvolání odmítly, loni v listopadu se obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Soud ale její stížnost nepřijal.
Odebrání dětí v zahraničí řeší desítky českých rodin
Podle zástupců matky český případ není v Norsku ojedinělý. Existuje víc kauz, kdy děti zůstávají u pěstounů, i když důvody pro jejich odebrání z rodiny pominuly. Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) je podle Hasenkopfa v kontaktu s politiky a úředníky z dalších zemí střední a východní Evropy, jejichž občané přišli v Norsku či jiných severských státech o děti a bojují o ně. Další postup budou zřejmě koordinovat.
Kvůli jedinému pohlavku málem přišel o dvě děti v Norsku i slovenský podnikatel Peter Olejár. Podobně přísní jsou ale i sociální pracovníci ve Velké Británii. Za poslední roky odebrali tam žijícím Čechům okolo stovky dětí. V drtivé většině případů měli i vážné důvody. Jak ale upozornili loni Reportéři ČT, jsou i případy, kdy se úředníci mýlí, a odebrání přesto skončí adopcí. „Evidujeme 62 rodin ve Velké Británii (od roku 2010), jeden případ v Norsku, jeden v Irsku a jeden v Německu,“ upřesnil ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.
Norský Úřad na ochranu dětí je stále více terčem kritik
- Norský Úřad na ochranu dětí Barnevernet byl vytvořen v roce 1992 s cílem „zajistit, aby děti a mládež žijící v prostředí, které může poškozovat jejich zdraví a vývoj, dostaly včas potřebnou pomoc a péči“. Úřad ve většině případů poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby. V naléhavých případech, kupříkladu při podezření ze zneužívání dětí či při neschopnosti rodiny postarat se o své potomky, může úřad rodičům dítě odebrat a umístit ho do náhradní péče. Rozhodnutí úřadu musí následně potvrdit právní instituce zvaná Fylkesnemnda, která spadá pod okresní soud. Na úřad se může obrátit rodina sama, pokud má problémy s péčí o dítě, může se na něj obrátit samo dítě nebo může oznámení podat jakákoli jiná osoba, která má podezření, že o nějaké dítě není náležitě postaráno.
- V zahraničí nemá Barnevernet dobré jméno. Kritici poukazují mimo jiné na poměrně vysoký počet dětí, které úřad v zemi s pěti miliony obyvatel každoročně odebere jejich biologickým rodičům. Podle norského statistického úřadu (SSB) registroval v roce 2012 Úřad na ochranu dětí 53 198 aktivně řešených případů, z nichž 17 procent vyústilo v náhradní péči. U pěstounů či v ústavních zařízeních tak v roce 2012 žilo z rozhodnutí zmíněného úřadu v Norsku 8 995 dětí, což bylo o 510 víc než v předešlém roce. Velké množství odebraných dětí je z přistěhovaleckých rodin, které mají jiné způsoby výchovy dětí než Norové. Chování rodičů-imigrantů k vlastním dětem, jež je v jejich vlasti běžné, může být v Norsku vnímáno jako chování pro děti škodlivé či přímo ubližující. Netýká se to přitom jen vzdálených kultur a jiných náboženství, ale často i rodin z blízkých evropských zemí. Pro úřad může být důvodem k zásahu kupříkladu fakt, že dítě a rodič spí v jedné posteli (obavy ze sexuálního zneužívání), popíjení alkoholu v přítomnosti dětí (podezření na alkoholismus rodičů, zanedbávání péče) nebo tělesné tresty typu plácnutí přes zadek (fyzické týrání).
- Pozornost k činnosti norského Úřadu pro ochranu dětí přitáhl v roce 2011 případ tříapůlletého indického chlapečka a čtyřměsíční holčičky, které Barnevernet odebral jejich rodičům. Podle norského tisku trpěla mladá matka depresemi, rodiče spali s dětmi v jedné posteli a v rodině se jedlo rukama. Případ se nakonec řešil diplomatickou cestou a děti byly vydány příbuzným do Indie.
- Asi největší zájem médií vzbudil příběh polské rodiny Rybkových. Poté, co rodičům Barnevernet odebral devítiletou Nikolu, obrátili se Poláci na soukromého polského detektiva Krzysztofa Rutkowského a s jeho pomocí svou dceru unesli z pěstounské rodiny. Dívka při vlastním únosu spolupracovala. Detektivovi se nejprve podařilo k holčičce propašovat mobilní telefon, díky němuž se mohl s Nikolou domlouvat. Při akci jako z hollywoodského filmu pak Rutkowského muži, většinou bývalí vojáci, hodili dívce do okna domu pěstounů lano, po němž se spustila dolů. Potom nasedli do předem připravených aut, kterými se dostali přes hranici do Švédska, kde na Nikolu čekali její rodiče. Podobným způsobem později Rutkowski ještě vrátil syna ruské matce.