Praha – K tradičním českým Vánocům patří ozdobený stromeček, kapr s bramborovým salátem nebo houbový kuba a také koledy a předpovídání budoucnosti. Vánoční zvyky, které se udržují v české kotlině desítky a někdy stovky let, mají podle etnografů šanci přežít další staletí. Některé jako lití olova sice pomalu ustupují, rodiny si ale vytváří zvyky nové.
Olovo už odlévá málokdo, šupinu pod talíř si ale dáme rádi
Z církevního hlediska je nejdůležitější 25. prosinec – Boží hod, i proto se v řadě států slaví Vánoce až v tento den. V České republice ale Vánoce začínají už 24. prosince večer. „25. prosinec měl být v české tradici den, kdy se rozjímalo a kdy lidé trávili svátky v klidu a v malém rodinném kruhu. Proto se veselí a štědrá večeře přesunula na 24. večer,“ uvedla Jana Poláková z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea (Brno).
Nejtypičtějším symbolem Vánoc je ozdobený stromeček. Zvyk přišel do českých zemí z Německa, kde se o něm objevily první zprávy už v 16. století. K nám se ale tato tradice dostala až o několik staletí později. V Čechách se poprvé objevil v roce 1812. V libeňském zámečku ho tehdy nechal ozdobit ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. V některých odlehlých oblastech na východě Moravy jsou ale první zprávy o zdobení stromku až z první poloviny 20. století. Na Slovácku se dříve zapichovala jedlová větvička do hnojiště jako významného místa hospodářství.
Vánoční stromek má předchůdce v palmové ratolesti
Předchůdce má ale stromek v palmové ratolesti s dvanácti listy, kterou nosili domů Egypťané. Pětidenní římské saturnálie, které začínaly 17. prosince, byly oslavou slunovratu. Příbytky Římanů, vyzdobené jehličnatými snítkami a jmelím, byly vylepšeny svícemi, jejichž záře symbolizovala konec nejdelší noci. Zde se zrodil i zvyk dárků jakožto příznivého znamení pro příští rok.
Vánoční stromeček
Tradice vánočních dárků pod stromečkem ale v Česku vychází spíš z mikulášských obchůzek. Děti si dávaly za okno misky, do kterých dostávaly například ovoce nebo perníčky. „V Německu se s nástupem protestantismu přestaly slavit svátky svatých, tedy i sv. Mikuláše. Patrně aby děti nepřišly o možnost obdarovávání, tak se zvyk přesunul na Štědrý den,“ uvedla Poláková.
Kapra smažíme teprve od 50. let
Na tradičním štědrovečerním stole nesmí chybět ryba. Jako postní jídlo a symbol křesťanství se na Vánoce objevuje už od 16. století. V 18. století si ale mohly rybu dovolit jen měšťanské rodiny, k chudším vrstvám se dostala na štědrovečerní stůl až na přelomu 19. a 20. století zásluhou M. D. Rettigové. Křehké a lehké maso ryb se dobře hodilo k ostatním postním jídlům Štědrého dne. Kapr se tehdy upravoval vařený a většinou na sladko s povidly, švestkami nebo mandlemi. Smaženého kapra údajně poprvé připravila Rettigová v roce 1895 a zanesla ho do svých kulinářských předpisů. Jako vánoční jídlo se ale začal na stolech objevovat až v 50. letech.
Podle zvyklostí by se také nemělo od štědrovečerního stolu odcházet, aby rodina vydržela spolu i do příštího roku. Proto hospodyně vždy naložila na stůl na začátku všechno, co se mělo sníst, aby už nemusela od stolu pryč. Pokud někdo stůl opustil, podle pověr měl onemocnět, rodinu opustit, nebo dokonce zemřít.
Vánoční kapr
Kouzlo Štědrého večera si lidé navozují i snahou ovlivnit či nahlédnout do budoucnosti. Pod talíře se tak dávají například různé předměty. Před staletími nešlo o dnešní šupiny, ale o mince nebo sůl. Peníze měly zajistit bohatství. Sůl je méně známá. Když se pod talířem rozpustila, zvěstovalo to úmrtí nebo nemoc.
Dozvědět se, co je čeká, lidem pomáhalo i odlévání olova. Nyní se tento zvyk praktikuje na Štědrý den, dříve tomu ale bylo jinak. Olovo se odlévalo 30. listopadu na svátek svatého Ondřeje, kdy se podle pověr dalo nejlépe nahlédnout do budoucnosti. Většinou mladé dívky byly zvědavé a chtěly znát, koho si vezmou, ale také ostatní lidé toužili nahlédnout do příštího roku a vědět, jaký bude. Podle olověných odlitků se hádalo, jestli přijde do rodiny neštěstí, někdo umře, nebo se naopak narodí či bude svatba nebo hojná úroda. Olovo už ale dnes odlévá jen málokdo, stále méně lidí také rozkrajuje jablka nebo pouští lodičky z ořechových skořápek.
Jmelí – ochrana před čarodějnicemi i symbol plodnosti a štěstí
Jmelí
Stále oblíbené je ale mezi lidmi jmelí. Rostlinu znali už Keltové, kteří ji kvůli stále zelené barvě pokládali za symbol plodnosti a síly. Později bylo jmelí považované za symbol štěstí a mělo chránit proti ohni a čarodějnicím. Pokud k někomu přineseme na návštěvu jmelí darem, má přinést do domu štěstí. „Kytička ale musí být vlastnoručně trhaná,“ upozornila Poláková. O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdo pod ní projdou.
Setkání u stromku na návsi a svařené víno na sjezdovce
Některé zvyky ovšem z domácností už téměř vymizely. Mít na stole „devatero jídel“ je v Česku spíše výjimečné, chalupu vymetenou novou březovou metlou už má těsně před rozdáváním dárků také málokdo. Málokterý svobodný muž nebo žena dnes také hodí na Štědrý den přes hlavu střevícem, aby se dozvěděl, zda do roka odejde z domu.
V českých domácnostech ale vznikají i zvyky nové. Některé rodiny se scházejí těsně před večerem u stromku na návsi, jiní si sjedou kopec na lyžích a u vleku vypijí svařené víno s přáteli. Všichni se nicméně shodují na tom, že nejdůležitější není to, jaké se dodržují zvyky, ale to, že je rodina na Vánoce pohromadě.
Vánoční zvyky a tradice (zdroj: ČT24)
Vánoční zvyky jinde v Evropě
Itálie: Dárky děti dostávají ke své posteli v noci na 25. prosince teprve posledních několik let. Rodina se o tomto svátku scházela vždy, nadílka k němu ale nepatřila. Děti obdarovávala až 6. ledna čarodějnice Befana, která na koštěti létala od domu k domu.
Nizozemsko: Středobodem vánočních svátků je slavnostní večeře „kerstdiner“ v rodinném kruhu. Už v listopadu přichází svatý Mikuláš. S pomocníkem černým Petrem přijíždí na vyzdobeném parníku plném dárků. Vrchol přichází 5. prosince na Večer balíčků, kdy si lidé vyměňují dárky.
Polsko: U slavnostní tabule o Štědrém večeru se pojídají jen bezmasá jídla, ale s tradičními dvanácti chody nikdo nezůstane o hladu. V mnoha rodinách se prostírá o jedno místo navíc pro nečekaného hosta.
Bulharsko: O Štědrém večeru se jí lichý počet tradičních bezmasých jídel. Ve zvláštní oblibě jsou červené papriky plněné rýží a rolády z vinných listů či ze zelí. Ze stolu se po večeři zásadně nesklízí, aby se během noci mohli najíst i zemřelí.
Řecko: Mnoho Řeků si místo vánočního stromečku do svých zahrad či do oken staví malé loďky ozdobené vánočními světly. Dárky dostávají nikoli o Vánocích, ale v noci ze Silvestra na Nový rok. Pod postel je dává svatý Basil.
Rusko: Děda Mráz nosí dětem dárky na Silvestra. Rodiny se scházejí u jedličky a společně večeří. Ruské ortodoxní Vánoce se slaví podle juliánského kalendáře o 13 dní později než ty české.