Záchranné vybavení má výrazné barvy z velmi dobrého důvodu. Oranžová nebo žlutá vynikne v černomodrém oceánu. Tento barevný záblesk může být jedinou šancí, jak si plovoucího námořníka nebo trosečníka, který přežil leteckou nehodu, všimne projíždějící loď nebo letadlo. Ale co dalšího mohou tyto jasné barvy na vodní hladině přitahovat? Dlouho se mělo za to, že žraloci mají špatný zrak, ale nedávný výzkum odhalil nové skutečnosti o jejich schopnosti vidět barvy a o tom, zda dokáží rozeznat kořist od lidí, napsala BBC.
Americké námořnictvo skončilo druhou světovou válku s velkým množstvím očitých svědectví o útocích žraloků na námořníky a letce, kteří se ocitli v oceánu. Patří k nim i potopení křižníku USS Indianapolis ke konci války, při němž predátoři pravděpodobně zabili stovky přeživších. Vědci vědí, že žraloky přitahuje šplouchání přeživších a krev zraněných nebo mrtvých námořníků. Ale co když v tom hrála roli i barva jejich záchranných vest?
Jedním z vědců, kteří žraločí zrak prozkoumali pod mikroskopem, byl Sam Gruber. Jeho studie ukázaly, že tyto paryby stejně jako lidé dokážou rozeznat světlo od tmy a mají vynikající ostrost zraku. Ukázalo se, že některé žraločí oči obsahují jak tyčinky, tak čípky: tyčinky jsou užitečné pro detekci pohybu a rozeznávání kontrastu, zatímco čípky jsou schopny vykreslit barvy i jemné detaily.
Předchozí literatura o těchto predátorech naznačovala, že většina žraločích rohovek obsahuje pouze tyčinky a že mohou vidět jen špatně osvětlený, monochromatický obraz světa. Ukázalo se, že to platí pro žraloky, kteří žijí v hlubších vodách, kde jsou barva a jemné detaily méně důležité než vnímání pohybu. Gruber však zjistil, že jiné druhy, například velký bílý žralok, mají vyšší koncentraci čípků, což znamená, že vidí větší detaily a lépe rozeznávají barvy.
Záleží na kontrastu
Pelagické druhy, kterým se přičítá většina útoků po potopení lodí a haváriích letadel, jako je žralok dlouhoploutvý, však mají čípků relativně málo, říká Gavin Naylor, ředitel Floridského programu výzkumu žraloků v Gainesville na Floridě.
Nejen uspořádání čípků a tyčinek ve žraločích očích, ale také přítomnost bílkovin citlivých na světlo, známých jako opsiny, které zvířatům umožňují rozlišovat barvy, zkoumal biolog Nathan Hart z Macquarie University v Novém Jižním Walesu v Austrálii. Dospěl k závěru, že mnoho, ne-li všechny dosud zkoumané druhy žraloků mají monochromatické vidění, a zdá se, že schopnost toho barevného ztratily během evoluce.
To však neznamená, že mají „špatný“ zrak. Některé druhy žraloků žijící u dna mají ve srovnání s jinými obratlovci zvýšenou citlivost na kontrast.
Výzkum útoků velkých bílých žraloků odhalil, že se odehrávají spíše v zakalených vodách, kde je voda mnohem méně průzračná. Podle Naylora je pravděpodobné, že pokud žraloka nevidíte, nevidí ani on vás. Některé vzory nebo kombinace barev se však pod vodou rozeznávají mnohem snáze. „Takže je to kontrast, který dokáží zachytit,“ řekl.
Raději v tmavém a bez hodinek
Měli by tedy lidé, kteří tráví čas ve vlnách, zahodit žluté nebo jiné pestrobarevné vybavení a pořídit si něco trochu matnějšího? Podle mezinárodní databáze International Shark Attack File „přínos zvýšení šancí na záchranu daleko převyšuje minimální riziko přilákání žraloka“.
„Případně mohou potápěči a plavci zřejmě snížit pravděpodobnost interakce se žralokem tím, že se vyhnou světlým a velmi kontrastním plavkám nebo potápěčské výstroji. Osobně dáváme při potápění přednost používání tmavě modrých nebo černých ploutví, masky, nádrže a neoprenu,“ dodává ale organizace.
Někteří známí surfaři se rozhodli upustit od jasně zbarvených žlutých prken ve prospěch černých a modrých, aby nepřitahovali pozornost žraloků. U druhů, které útočí zespoda, jako je velký bílý, silueta surfovacího prkna na hladině stále dramaticky vyniká.
Naylor říká, že barva plavek také nemusí být tak důležitá jako předměty, například hodinky, které mohou zachycovat světlo stejným způsobem jako rybí šupiny a mohou být faktorem při některých nevyprovokovaných útocích. International Shark Attack File radí zastrčit hodinky pod manžetu neoprenu.
Zvědavost žraloků vůči některým jasným barvám a kontrastním vzorům může být součástí jejich vrozeného loveckého instinktu, předávaného po tisíciletí, říká Naylor. „Musí se vypořádat se vzory a reagovat na ně,“ dodal.
Žraloci se také učí metodou pokusů a omylů, co jim přinese další potravu a co ne – a tyto zkušenosti si vyžadují čas, řekl Naylor. „Myslím, že za kousnutí jsou zodpovědná hodně mladá zvířata, protože nemají tolik zkušeností jako starší jedinci. Dospělí jedinci jsou náročnější a zaměřují se na vhodnou kořist. Pokud máte predátora, který se nedokáže vypořádat se situacemi závislými na kontextu, zahyne. Takže je opravdu namístě, aby hledali, dokázali se učit a osvojili si strategie, které jim zajistí potravu,“ dodal.
