Žraločí útoky jsou zcela výjimečné a statisticky nepravděpodobné. Například ve Spojených státech je třicetkrát pravděpodobnější, že člověka zabije blesk než žralok. Kdo se i přesto žraloka bojí, neměl by plavat sám, lézt do vody, pokud krvácí, nebo oblékat blyštivé plavky či šperky. Ani po napadení nemusí být s plavcem konec, žraloka může odradit ránou do čumáku.
V egyptském letovisku Marsá Alam u Rudého moře zemřel český turista na následky zranění, která mu způsobil žralok. Zatím se neví, jaký druh ho napadl.
Český turista není jedinou obětí žraloka v Egyptě. Země je v pořadí 12. na světě, kde tito mořští predátoři na lidi útočí nejčastěji. Za posledních 15 let u tamního pobřeží napadli celkem devět lidí, z toho více než polovinu na začátku prosince 2010.
Tragická série útoků se tehdy odehrála v oblíbeném turistickém letovisku Šarm aš-Šajch. Prvního prosince 2010 žralok vážně zranil tři ruské a jednoho ukrajinského plavce. O čtyři dny později pak po žraločím útoku zemřela sedmdesátiletá německá turistka, kterou zvíře napadlo asi 20 metrů od břehu, když se potápěla se šnorchlem.
Podle odborníků tehdy nejpravděpodobněji útočili dva dravci: žralok mako a žralok dlouhoploutvý. Místní úřady kvůli neštěstí uzavřely pláže v okolí na víc než týden. Lidé pochytali a zabili desítky žraloků a vláda vydala nová pravidla, která zakázala krmení žraloků a plavání v některých oblastech.
Během vyšetřování se vynořilo několik teorií, které měly útoky objasnit. Podle jedné z nich žraloci připluli k pobřeží kvůli nedostatku potravy způsobenému nadměrným rybolovem. Další spekulace hovořily o tom, že je neobvykle blízko k pobřeží přivedlo skopové maso, které se mělo do moře dostat během islámského Svátku oběti. Dále se objevilo podezření, že maso házely do vody posádky výletních lodí. Ty údajně chtěly žraloky přilákat kvůli turistům, kteří se s nimi rádi fotili.
Kdy a kde žralok útočí
Každoročně se po celé Zemi odehraje přibližně sedmdesát až sto útoků žraloků na člověka, z nich je zřejmě pět až patnáct smrtelných. Tato čísla však nejsou úplně spolehlivá, protože zejména o smrtících útocích žraloků v méně rozvinutých zemích se nikdy nikdo nedozví. Vědci, kteří se tomuto fenoménu věnují, přiznávají, že jejich čísla mohou být zcela zkreslená.
V minulosti žraloci zřejmě zabili více lidí. Především proto, že neexistovaly rychlé záchranky ani léky proti vykrvácení. I když smrtelných útoků je dnes méně, celkem jich mírně přibývá. Podle expertů za to nemůže zvyšující se agresivita žraloků, ale přibývání lidí a jejich volného času, který stráví koupáním v moři.
Většina žraločích útoků na lidi se odehrává ve velmi mělké vodě, typicky na mělčině nebo mezi dvěma pruhy písku, které tvoří mělčinu. Od roku 1907 se 91 % všech útoků na lidi odehrálo v oblasti do dvou metrů pod hladinou. Většina útoků se děje do 30 metrů od břehu. Právě tam mohou žraloci během odlivu uvíznout. Na hraně těchto míst a hlubiny se také shromažďují, když pátrají po kořisti. Na těchto místech totiž žije nejvíce tvorů, jimiž se žraloci primárně živí.
Tři druhy žraločích útoků
Experti se shodují, že nevyprovokované žraločí útoky se dají rozdělit na tři druhy. Tím prvním a zdaleka nejčastějším jsou „přepadení“. Tak zní přezdívka pro útoky, kdy si žralok jen ukousne z plavce nebo surfaře kus masa a pak se k němu už nikdy nevrátí. V těchto případech se žralok nejspíš špatně zorientuje ve vodě a musí se rychle rozhodnout, zda zaútočí, nebo ne. Člověka si vybere omylem. To se nejčastěji děje na místech, kde je větší množství lidí, typicky u pláží.
Lidé mohou v takových případech, zejména je-li zhoršená viditelnost, žraloky vyprovokovat například příliš pestrým oblečením, blýskavými šperky nebo příliš kontrastním opálením. Žralok si velmi rychle uvědomí, že člověk je příliš velká kořist a už se neodváží k němu vrátit. I jedno takové kousnutí však může způsobit smrt.
Druhý a třetí typ útoku je typický pro hlubší vody poblíž mělčin. Jsou mnohem nebezpečnější v tom, že žralok se v tomto případě ke své kořisti vrací. Často začínají tím, co všichni dobře znají z filmů. Žralok několikrát člověka obepluje, dobře si ho prohlédne a teprve pak útočí. Tyto dva typy se liší tím, že při prvním zaútočí bez varování, při druhém žralok do člověka nejprve narazí čumákem.
Strach ze žraloků způsobila média
Žraloci útočili na člověka odjakživa. Nikdy to však nebylo velké téma, protože útoky vždy byly velmi výjimečné. První vlna strachu ze žraloků se vzedmula po sérii útoků v červnu roku 1916. Paryby tehdy v oblasti New Jersey zabily čtyři Američany a jednoho těžce zranily. O této události poprvé informovala vznikající masová média a právě tento útok se později stal základem slavného filmu Čelisti.
Jak se vyhnout útoku žraloka?
Pro plavce platí několik zásad, které pomáhají minimalizovat pravděpodobnost, že na ně žralok zaútočí:
- zůstávejte ve skupinách, žraloci častěji útočí na izolované jedince
- neplavte dál od břehu – budete izolovaní a zpomalíte příchod pomoci
- nezůstávejte ve vodě po setmění, kdy jsou žraloci aktivnější a jejich smysly jsou lépe adaptované než ty lidské
- nevstupujte do vody, pokud krvácíte z otevřené rány, žraloci mají velmi citlivý čich
- nenoste do vody blýskavé šperky, odraz světla může žralokům připomínat odlesky na rybích šupinách
- vyhněte se vodě, kam tečou odpadky nebo jsou v ní zbytky ryb či jiných zvířat
- vyhněte se špinavé nebo zakalené vodě, žraloci se v ní orientují lépe než vy
- když už na vás žralok zaútočí, působí na něj úder tupým předmětem do čumáku
