Ve skotském Roslinově ústavu přišlo před čtvrt stoletím na svět zvíře, jehož narození znamenalo velký vědecký úspěch, zároveň ale otevřelo řadu otázek. Ovečka Dolly byla totiž prvním živočichem naklonovaným z dospělé buňky savce a metoda, díky níž se narodila, je teoreticky použitelná i v případě člověka. Asi nejznámější ovčí celebrita, narozená 5. července 1996, ovšem na výjimečnost možná doplatila, a to o půlku kratším životem ve srovnání s obyčejnými ovcemi.
První klonované zvíře se narodilo před čtvrtstoletím. Ovce Dolly žila krátce, získala ale nesmrtelnost
Později vědci naklonovali i krávy, prasata či psy. U primátů se to ale podařilo až v roce 2018, kdy čínští vědci naklonovali dva makaky (Čung Čung a Chua Chua). Podle amerického časopisu Scientific American z roku 2016 ale hlavním odkazem Dolly není vlastní klonování zvířat, ale pokrok ve výzkumu kmenových buněk.
Jméno, které se tak trochu stalo synonymem klonování, získala ovečka podle slavné americké country zpěvačky Dolly Partonové. Důvod médiím prozradil sám hlavní realizátor pokusu, profesor Ian Wilmut.
„Dolly vznikla z buňky mléčné žlázy a my jsme si nemohli vzpomenout na působivější pár prsou, než jsou ta Dolly Partonové,“ prohlásil v narážce na zpěvaččin bujný dekolt. V polovině 90. let podobné prohlášení – naštěstí pro vědce – nemohlo vyvolat lavinu nesouhlasu na sociálních sítích.
obrázek
Dolly vznikla metodou takzvaného nukleárního transferu. To v praxi znamenalo, že z vajíčka jedné ovce bylo odstraněno jádro, které vědci nahradili jádrem buňky z vemene jiného jedince téhož druhu. Jehně, které se z upraveného vajíčka narodilo, tak bylo genetickou kopií dárkyně buněčného jádra.
Protože však byla pravděpodobnost úspěchu velmi nízká, nechali skotští vědci pod vedením Wilmuta a Keitha Campbella splynout 277 párů buněk, z nichž se uspokojivě vyvinula asi desetina, přesně 29 embryí.
Ta vědci implantovali do děloh 13 náhradních ovčích matek, aby se nakonec narodilo jen jedno jediné mládě – Dolly. Na svět přišlo už v červenci 1996, ale jeho existence byla veřejnosti prozrazena až o sedm měsíců později. Utajení bylo tak přísné, že ani ošetřovatelé nevěděli, čím přesně je jehně, o které se starali, výjimečné. Svůj úspěch vědci oznámili teprve tehdy, když měli hotové všechny testy a bylo stoprocentně jisté, že Dolly je opravdu klon, tedy kopie původní ovce.
Klony útočí
Oznámení o naklonování ovce z jádra dospělé buňky přinesl v únoru 1997 časopis Nature. Zpráva se ve vědecké komunitě stala opravdovou senzací. Nabourala totiž jedno z ústředních dogmat vývojové biologie, které tvrdilo, že specializovaná dospělá buňka se už nemůže vrátit zpět do univerzálního stádia a přeměnit se na buňku jiného orgánu. U Dolly k tomu ale evidentně došlo, neboť jádro buňky pocházelo z mléčné žlázy, přesto se z něj vyvinula kompletní ovce se všemi orgány.
Zpočátku se Dolly nijak neodlišovala od svých vrstevnic a dokonce byla posléze schopna přivést na svět potomky. Nicméně už ve věku jednoho roku vědci odhalili, že stav jejích chromozomů neodpovídá věku. Po zveřejnění této informace se objevily spekulace, že příroda „připočítala“ Dolly věk ovce, z jejíž DNA vzešla. Vědci z Roslinova institutu to však zpochybňují s tím, že při důkladné lékařské prohlídce nebyly u Dolly objeveny žádné abnormality související s předčasným stárnutím.
Tak či onak, na podzim 2001 se u Dolly projevila artritida, u zvířat jejího věku neobvyklá. A aby toho nebylo málo, někdy v té době začala ve stádu, jehož byla součástí, řádit neléčitelná plicní infekce. Ráno 10. února 2003 začala kašlat i samotná Dolly, která byla o čtyři dny později podrobena vyšetření na počítačovém tomografu. Ten v hrudi ovce odhalil nádor, který by zvířeti pravděpodobně přinesl velké utrpení. Proto byla Dolly raději utracena.
Přestože se oproti většině vrstevnic dožila jen polovičního věku, v jistém smyslu se stala nesmrtelnou. Ukázala totiž, že dospělé buňky zvířecích i lidských organismů jsou mnohem flexibilnější, než si vědci mysleli. Dala tak nový impulz terapeutickému klonování, od něhož si mnozí slibují vítězství nad řadou dosud neléčitelných chorob. I proto je Dollyino vycpané tělo jedním z nejvyhledávanějších exponátů přírodopisných sbírek expozice skotského Národního muzea.