Roušku, která nezatěžuje životní prostředí, vyvinuli vědci Technické univerzity v Liberci (TUL). Díky použití kyseliny mléčné se rychle rozloží, a je ji tak možné kompostovat. Informoval o tom mluvčí TUL Radek Pirkl. S pandemií jsou použité roušky stále větším problémem, denně se jich produkují miliony a plast, ze kterého jsou vyrobeny, může v přírodě zůstávat i desítky let. Novinka by tak mohla ekologickou zátěž výrazně zmírnit.
Liberečtí vědci vyvinuli roušku, která se v přírodě rozloží
„Kyselina mléčná je látka, kterou důvěrně zná i naše tělo, při větší námaze se nám běžně vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení. Tělo ji umí snadno odbourat a stejně tak i příroda. Po použití můžete takovou roušku s klidem hodit na kompost,“ řekl Petr Louda ze strojní fakulty liberecké univerzity.
Naproti tomu polypropylen, který je hlavním materiálem většiny běžně vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky a možná i stovky let.
Kyselina polymléčná
Inspiraci pro ekologickou roušku našli vědci v medicíně, kde se biodegradabilní materiály běžně používají například pro výrobu chirurgických nití. K výrobě nového materiálu pro roušky použili kyselinu polymléčnou. To je z chemického hlediska jen delší řetězec kyseliny mléčné. Na textilní fakultě z ní elektrostatickým zvlákňováním vyrábějí nanotextilii.
„Nyní nanomateriál vrstvíme na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala a zároveň aby se v ní dalo pohodlně dýchat,“ popsal vývoj novinky Jiří Chvojka z katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů. Výhodou materiálu je podle něj to, že se dá svařovat laserem stejně jako polypropylen, z kyseliny polymléčné lze navíc vyrobit i gumičky k rouškám.
Práce na snadno odbouratelném materiálu zabrala vědcům z Liberce rok, výzkum financuje soukromý investor, který loni na jaře v době propukající koronavirové pandemie zadal libereckým fakultám vývoj ekologické roušky a také jednorázové kombinézy pro pracovníky ve zdravotnictví.
„Naši vědci jsou ale otevřeni i další spolupráci, která povede k využití biodegradabilní suroviny v jiných aplikacích. Z kyseliny mléčné lze například snadno vyrobit i nápojové lahve jako alternativu k PET lahvím, které jsou dalším globálním zdrojem odpadu,“ řekl Pirkl.
Cena jako překážka
Překážkou většímu využití kyseliny mléčné je zatím cena – rouška či lahev z kyseliny mléčné přijde dvakrát dráž než rouška z polypropylenu a láhev z PET.
„Cena je otázkou trhu. Pokud bude po biologicky odbouratelných materiálech větší poptávka, budou se i víc vyrábět, a tím klesne jejich cena,“ dodal Chvojka. Předpokládá, že vzhledem k raketovému nárůstu produkce roušek a respirátorů kvůli koronavirové pandemii tlak na výrobu z kompostovatelných materiálů poroste.
