Fenomén „psích očí“ podle amerického biologa Nathane Lentse daleko přesahuje vztah mezi člověkem a psem a odhaluje skutečnou podstatu samotné komunikace.
Kde se vzaly „psí oči“? Vymysleli je už vlci, tvrdí biolog
Nejčastěji pozorujeme psa, který dělá psí oči, když způsobí nějakou nehodu v domě, zničí nábytek nebo boty, vytahá odpadky z koše nebo vás příliš silně rafne při hře. Přestože se tento pohled může jevit jako značně triviální, ve skutečnosti jde o sofistikovaný fenomén, který studují psychologové, biologové i etologové a ekologové.
Zatímco se to může zdát jako triviální akce, je skutečně zapojeno do několika poměrně sofistikovaných společenských chování. Nedávno ho studovala například Alexandra Horowitzová z Barnard College na Columbia University. V práci z roku 2009 analyzovala, jak si lidé interpretují psí chování a posuzují ho podle vlastních emocí. Dospěla k názoru, že lidské vnímání psích emocí je značně antropocentrické – tedy že specificky psí chování posuzujeme podle lidské škály emocí. A to je špatně, psi totiž mají emocionální spektrum značně odlišné. Vědkyně studovala v řadě experimentů 14 psů různých plemen – všechny přitom pečlivě natáčela a záběry pak analyzovala.
Také majitelé psů měli na záběrech říci, kdy cítí, že na ně jejich mazlíčci dělají „psí oči“. Ukázalo se, že psi reagují stejným výrazem i na to, když jsou svým majitelem trestáni – rozdíl tedy není v chování psů, ale jen v tom, jak si ho lidé vykládají. Pohled „viny“ spíše podle této studie znamená, že se pes obává trestu, než že cítí zodpovědnost za něco, co provedl.
Dr. Horowitzová uvedla v rozhovoru pro server IFLScience, že se „zdá nepravděpodobné, že psi mají stejný typ uvažování jako my – už jen kvůli jejich odlišným mozkům, a to přesto že jsou nám jinak jejich mozkové struktury velmi podobné“. Expertka si na základě svého výzkumu myslí, že psi nemají dostatečnou inteligenční kapacitu na to, aby byli schopní „přemýšlet o přemýšlení“, což koncepce pocitu viny vyžaduje.
Dědictví vlka
Kde se tento složitý zvyk u psů vzal? To je otázka, kterou experti na psí chování řeší už dlouho. Podle Lentse a jeho mnohaletého výzkumu se psi museli naučit používat tento provinilý výraz ještě předtím, než se nechali člověkem domestikovat. Už u vlků se totiž podařilo identifikovat podobný postoj, jemuž se říká „apology bow“ – neboli omluvná poklona. Také při něm se hlava kloní dolů, oči se vyhýbají pohledu druhého tvora a ocas se stahuje mezi nohy.
Tuto charakteristickou pózu, která signalizuje podřízenost, vlci ve smečce zaujímají, když cítí, že způsobili příliš velký problém a hrozí jim za to odpovídajícím způsobem zásadní trest – například vyhnání ze smečky. Stává se jim to hlavně v bojích mezi členy smečky, které jsou zásadní pro stanovování společenské hierarchie v ní. Jenže občas jeden z vlků v souboji kousne příliš silně a druhého zraní; a pak mu za to hrozí, že ho smečka vyžene ze svých řad.
To by pro vlka znamenalo v podstatě trest smrti, proto je signál podřízenosti tak důležitý pro jejich přežití. Psi podle Lentse a dalších vývojových psychologů dělají vlastně to stejné: jejich psí oči jsou vlastně prosbou o život, signálem, že jsou si vědomi hloubky prohřešku a možnosti, že za to budou vyhnáni.
