Nejaktivnější hurikánová sezona v Atlantiku – tak to podle prognóz před pár měsíci mělo letos vypadat. Ze začátku se sice vytvořil nezvykle brzy neobvykle silný hurikán Beryl, který dosáhl pátého, tedy nejsilnějšího stupně a zpustošil jižní ostrovy Malých Antil. Ale pak se tempo tvorby hurikánů výrazně zpomalilo.
Kam letos zmizely hurikány, ptají se meteorologové
Po hurikánu Beryl přišly jenom dva hurikány – Debby a Ernesto. A minimálně do konce srpna, podle některých prognóz až do 3. září, by se žádný další pojmenovaný systém vytvořit neměl. Pokud se tyto prognózy naplní, bude to poprvé od roku 1956, kdy se v tomto časovém období nevytvořil ani jediný tropický nebo subtropický systém v Atlantiku.
Co se děje v Atlantiku?
Co je příčinou této situace, která neodpovídá předpokladům o hyperaktivní sezoně, řeší meteorologové po celém světě. V zásadě za to mohou čtyři hlavní faktory. Jedním z nich je severnější postup takzvaných „vln ve východním proudění“. Ty putují z Afriky nad Atlantik, zpravidla v podobě shluku bouří, ze kterých se pak nad teplými vodami oceánu za vhodných podmínek tvoří hurikány.
Jenže severnější postup těchto vln znamená, že postupují nad chladnějšími vodami než obvykle, a mají tak potenciálně méně energie pro svůj vývoj. Navíc severněji putující bouře s sebou nesou více saharského prachu a suchého vzduchu, což jsou faktory působící proti vývoji hurikánů.
A aby toho nebylo málo, přidává se v těchto severnějších oblastech navíc ve středních hladinách urputný severovýchodní vítr, který zrovna ke vzniku tropických níží taky nepřispívá.
V posledních týdnech foukal nad Atlantikem ve vyšších hladinách silný východní vítr – odchylka větru od dlouhodobého průměru ve výšce 200 hPa (kolem 12 kilometrů)
Celoplanetární souvislosti propojených systémů
Mimochodem severnější postup bouří souvisí se severnější polohou takzvané intertropické zóny konvergence nad Afrikou, což je rozsáhlý pás s četnými bouřkami. A tato severnější poloha bouřek by měla v příštích dnech vést i k nezvykle vydatným srážkám především nad řadou oblastí Sahary – nad vyprahlými oblastmi může spadnout během dvou týdnů tolik vody, co jindy za několik let. I tak ale půjde spíše o pouhé desítky milimetrů srážek.
Dalším faktorem jsou stabilní podmínky v atmosféře v hlavní oblasti vzniku hurikánů nad centrálním Atlantikem. Ačkoliv povrch moře je mimořádně teplý, a zásoba energie v něm je tak velmi vysoká, v atmosféře ve výšce několik kilometrů nad vodou je na tuto dobu taky nezvykle teplo – dokonce nejvíc v historii měření. A to znamená, že pokles teploty vzduchu s výškou je relativně malý, zatímco hurikány potřebují, aby teplota s výškou klesala podstatně rychleji než nyní. Z dlouhodobého pohledu jde o situaci s nejstabilnější atmosférou za několik dekád.
Poloha intertropické zóny konvergence nad Afrikou ve druhé srpnové dekádě (červená čára) ve srovnání s normálem (černě) a předchozí dekádou (modře)
Dále je pro vznik hurikánů důležité, aby se vítr ve spodních a vyšších hladinách moc neměnil, tedy aby takzvaný vertikální střih větru byl jen malý. Jenže ani to teď neplatí. V posledních týdnech fouká ve výšce silný východní vítr, výrazně silnější, než jsou pasátové větry ve spodních hladinách, což tak působí proti tvorbě tropických níží.
A konečně poslední faktor souvisí s dynamikou chování vody v Atlantiku. V něm totiž dochází k podobným oscilacím, jako jsou proslulé jevy El Niño a La Niña v Pacifiku. Jen nejsou tak známé a nemají tak výrazný světový dopad jako dění v Tichém oceánu. V tomto roce došlo k nejrychlejšímu přepnutí z fáze Niño (teplá) na Niña (studená) v centrální části tropického Atlantiku za celých 40 let sledování. Taková změna sice zpravidla přináší silnější jihovýchodní pasáty, což ve finále podporuje tvorbu hurikánů, aktuálně se tak ale zatím neděje – větry jsou poměrně slabé.
- Při El Niñu dochází v obecně chladnější východní části Tichého oceánu podél rovníku k nárůstu teploty povrchu moře oproti dlouhodobému průměru až o více než tři stupně Celsia. To zde způsobuje nadnormální srážky, které zasahují i na západní pobřeží Jižní Ameriky, kde vyvolávají mnohdy katastrofální záplavy. Naopak v Austrálii, západním Tichomoří i Indii často nastává sucho. Pokles tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zeslabení pasátů, takže slábnou povrchové oceánské proudy i přesuny vody bohaté na živiny z hlubin směrem k hladině (takzvaný upwelling) při západním pobřeží Jižní Ameriky. To zde vede k hynutí ryb.
- La Niña se projevuje naopak teplejší vodou moře podél rovníku oproti normálu až o více než tři stupně Celsia. Způsobuje zesílení srážek v západním Tichomoří, a naopak sucho v jeho centrální části. Nárůst tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zesílení pasátů, takže zesilují povrchové oceánské proudy i upwelling hlubinné vody při západním pobřeží Jižní Ameriky. Označení La Niña (holčička) vzniklo jako protiklad k pojmenování dříve poznané, opačné fáze El Niño (chlapeček, jezulátko).
Zdroj: Slovnik.cmes.cz
Nicméně výše uvedené faktory by měly v následujících týdnech pominout nebo výrazně zeslábnout. V komunitě specialistů na hurikány panuje nyní obecné přesvědčení, že by se během září měl vznik hurikánů naplno rozjet a pokračovat i během října. Zřejmě nás tak ještě čeká aktivní druhá polovina letošní hurikánové sezony v Atlantiku.
