Letošní hurikánová sezona byla velmi podivná. V době, kdy se už normálně hurikány roztáčejí, panoval naprostý klid a po tropických cyklonách nebylo ani slechu. Jenže pak se ukázalo, že jde o ticho před bouří.
Sobotou oficiálně končí letošní hurikánová sezona v Atlantiku. Stala se ve všech sledovaných parametrech nadprůměrnou. Oproti prognózám očekávajícím mimořádně aktivní sezonu ale byly některé její parametry mírnější. Zejména se to týká celkového počtu tropických bouří, kterých bylo osmnáct, zatímco podle prognóz jich mělo být dvacet až 26.
I tak nicméně velký podíl bouří nakonec dosáhl stádia hurikánu (11), respektive silného hurikánu (5). Tyto ukazatele se už s očekávanými predikcemi shodují.
- Saffirova-Simpsonova hurikánová stupnice klasifikuje tropické cyklony na západní polokouli, které přesáhly intenzitu tropické brázdy nízkého tlaku a tropické bouře, čímž se staly hurikány.
- Stupnice hurikány rozděluje do pěti kategorií rozlišovaných podle intenzity jejich trvalých větrů. K tomu, aby byl tropický cyklon označen jako hurikán, musí mít vítr rychlost nejméně 33 metrů za sekundu (119 kilometrů v hodině). Nejvyšší klasifikace na stupnici (kategorie 5) je vyhrazena pro bouře s větrem přesahujícím sedmdesát metrů za sekundu (252 kilometrů v hodině).
- Oficiálně je Saffirova-Simpsonova hurikánová stupnice používána „jen“ k popisu hurikánů, které se formují v Atlantském oceánu a v severní části Pacifiku, východně od mezinárodní datové linie. Ostatní oblasti používají jinou klasifikaci a bouře se tam nazývají cyklony nebo tajfuny.
- Klasifikace je primárně určena pro měření možných škod a zátop, které může hurikán způsobit při případných sesuvech půdy, ačkoliv byla kritizována jako příliš jednoduchá.
Velkým překvapením letošní sezony byl především „hurikánový klid“ v době mezi 20. srpnem a 23. zářím, což v dlouhodobém průměru bývá obdobím, kdy naopak hurikánová sezona vrcholí.
Příčinou tohoto klidu byla kombinace několika faktorů – zejména severnější postup vln ve východním proudění z Afriky nad Atlantik, ze kterých se hurikány často tvoří, poměrně suchý vzduch v atmosféře a nezvykle vysoké teploty ve vyšších hladinách atmosféry, což komplikuje vznik vertikálně mohutných bouřkových mraků nutných pro zrození hurikánů.
Silné americké hurikány
Nezvykle aktivní byla letošní sezona z pohledu kontinentálních Spojených států amerických. Ty totiž zažily úder hned pěti hurikánů, všechny přitom směřovaly z Mexického zálivu. Ve známé historii se jen jednou stalo, že by takovýchto hurikánů bylo víc (šest v roce 1886).
Nejsilnějším hurikánem z hlediska nejnižšího tlaku vzduchu dosaženého v centru se stal Milton, ve kterém tlak 9. října klesl na 897 hektopascalů. Stal se tak druhým nejsilnějším hurikánem v Mexickém zálivu od začátku pozorování a pátým nejsilnějším v celé oblasti Atlantiku. Milton dosáhl nejsilnějšího, pátého stupně Saffirovy-Simpsonovy stupnice a během své existence prodělal poměrně překvapivý a doslova explozivní vývoj, za 24 hodin se rychlost větru zvýšila až o 145 kilometrů za hodinu – to je třetí nejrychlejší zesílení hurikánu v historii.
Kvůli své intenzitě se Milton stal ostře sledovaným hurikánem, a to především pro obyvatele Floridy, kterou asi dva týdny předtím zasáhl jiný silný a ničivý hurikán – Helene. Milton nakonec zamířil jižnější drahou, než byla potenciálně nejkatastrofálnější varianta, přesto napáchal značné škody a vyžádal si 35 obětí. Mimořádně přesná byla v tomto případě předpověď dráhy postupu hurikánu – dokonce čtyři dny dopředu bylo místo přechodu na pevninu určeno s přesností na pouhých dvacet kilometrů.
Mimořádně ničivý byl také už zmíněný hurikán Helene, který ve druhé polovině září vznikl v Karibském moři. Mad Mexickým zálivem zesílil a jako hurikán 4. stupně zasáhl severozápadní Floridu. Helene poměrně rychle pronikla hluboko do amerického vnitrozemí a do jižních částí Apalačského pohoří a přinesla extrémně vydatné deště, které způsobily jedny z nejničivějších a nejtragičtějších povodní v USA od těch vyvolaných hurikánem Katrina v roce 2005. Počet obětí nakonec přesáhl 230. Významně zasaženo bylo i město Asheville, kde sídlí i americké Národní centrum pro environmentální informace – i jeho činnost byla ochromena.
Druhým hurikánem, který letos v Atlantické oblasti dosáhl 5. stupně, byl Beryl – šlo přitom o nejdřívější hurikán 5. kategorie v historii pozorování. Vznikl už na přelomu června a července. Plný zásah hurikánu pocítily ostrovy Carricaou a Petite Martinique patřící pod Grenadu a jižní ostrovy Svatého Vincenta a Grenadin, kde způsobil totální devastaci. Beryl zabíjel také ve Venezuele a posléze v Texasu v oblasti Houstonu, kde si vyžádal přes čtyřicet obětí.
Za sílu hurikánové sezony mohl člověk
Během hurikánové sezony se intenzivně diskutoval vliv lidské činnosti na jejich intenzitu. Podle vědeckých analýz vedla změna klimatu způsobená člověkem ke zvýšení rychlosti větru v letošních jedenácti hurikánech o čtrnáct až 45 kilometrů za hodinu. Souvisí to především s nadprůměrně teplou mořskou vodou, která je zdrojem energie hurikánů. Konkrétně u hurikánu Milton lze přičíst na vrub lidského vlivu desetiprocentí zvýšení rychlosti větru.
To sice na první pohled nemusí znít jako velké číslo, ale vzhledem k exponenciálnímu růstu škod způsobených větrem s jeho rychlostí to znamená dvojnásobné škody. Na základě podrobných studií zabývajících se vlivem větru lze dokonce konstatovat, že 44 procent škod, které napáchala Helene, a 45 procent škod způsobených Miltonem souvisí se změnou klimatu – přepočteno na peníze to je asi 91 miliard amerických dolarů. S pokračující změnou klimatu budou tyto škody do budoucna zřejmě dál stoupat.
Hurikány a Evropa
Drtivá většina hurikánů zaniká nad Atlantikem nebo pevninami Ameriky, ale za vhodných okolností mohou putovat i k Evropě, i když se postupně změní na mimotropické tlakové níže. Letos se to stalo nejvýrazněji u hurikánu Kirk. Z něho vzniklá tlaková níže doputovala začátkem října dokonce na západ střední Evropy. Ještě předtím ale poničila dvě třetiny úrody jablek v Portugalsku a napáchala velké škody ve Španělsku a Francii.
Příští hurikánová sezona začíná v Atlantiku oficiálně 1. června 2025. První bouře, případně hurikán ponese jméno Arthur. Jména z letošní sezony se objeví zase v roce 2030 – nicméně s velkou pravděpodobností z nich zmizí ta pro nejničivější hurikány roku 2024 – tedy Milton, Helene a zřejmě i Beryl, nicméně to bude jasné až příští rok.
