Létal na gripenech, ale rozhodl se armádu opustit, aby se mohl věnovat svému snu – letecké akrobacii. „Ve vzduchu je to krásné, ale jsme tam jenom na návštěvě,“ říká akrobatický pilot Martin Šonka, letos druhý v nejprestižnější letecké soutěži světa Red Bull Air Race. V akrobacii je vicemistrem světa, mistrem Evropy a navíc mnohonásobným český šampionem.
Čtrnáct let pracoval v armádě a létal i na stíhačkách JAS-39 Gripen. Na začátku byl přitom jeden splněný sen – vyhlídkový let nad Táborem. Jak se orientuje v rychlosti přes 300 kilometrů za hodinu ve výšce pár metrů nad zemí? Jak se jeho tělo vyrovnává s přetížením až 12 G? A kdy může akrobatický letec ztratit klid?
Podívejte se na pořad Hyde Park Civilizace, kde Martin Šonka odpovídal na otázky Daniela Stacha:
Jedním z domovských letišť Martina Šonky je Staré Město u Moravské Třebové. Důvod je prostý, sídlí tu česká reprezentace v akrobatickém létání. V letecké akrobacii sbírá tuzemské medaile od roku 2002, jedna z těch prvních mezinárodních přišla na světovém poháru v Roudnici, v roce 2008. To už měl za sebou i zkušenosti s bojovými letouny – od českých delfínů, albatrosů a alk přes ruské suchoje po švédské gripeny. K nim přidal další – závodní speciály seriálu Red Bull Air Race.
Sport, který chce být leteckou obdobou Formule 1, klade na piloty extrémní nároky – potřebují bleskové reakce, maximální orientaci v prostoru a při manévrech musí vydržet velká přetížení. V závodech jde totiž často o setiny sekundy. Navíc týmy nesmí zasahovat do vnitřku motoru a musí proto spoléhat na úpravy jeho chlazení nebo ladění aerodynamických vlastností letadel.
Závody bez silnice
„Na rozdíl od toho, jak jede závodní auto po trati, která je jednoznačně vytyčená silnicí, tak ve vzduchu tu silnici nemá; když letí z jedné branky do druhé, pilot se musí koukat do branky, musí hledat optimální trať, tu nejkratší,“ vysvětluje Stanislav Bajzík, hlavní trenér akrobatické reprezentace.
Během své první sezony Martin Šonka hlavně sbíral zkušenosti. Bodů přibývalo a letošní sezonu zahájil svým prvním vítězstvím – v Abú Dhabí. Přidával další dobré výsledky a celkové vítězství v seriálu mu uniklo až v posledním závodě…
Na leteckou akrobacii ale nezanevřel a svůj věhlas využívá k její propagaci. Obvykle nejrůznějšími bláznivými kousky s dalšími odvážlivci. Vše v duchu svého kréda – že ho nebaví létat rovně.
