Výzkumníci z Univerzity Karlovy (UK) ve spolupráci s vědci z Francie, USA a Evropské jižní observatoře odhalili původ asi 70 procent meteoritů, které dopadají na Zemi. Počítačové modely vědců z Astronomického ústavu UK ukázaly, že nejvydatnějším zdrojem meteoritů jsou rodiny asteroidů nesoucí jména Massalia, Koronis a Karin. Meteoroidy, z nichž některé pak dopadají na Zemi jako meteority, vznikají při srážkách asteroidů obíhajících okolo Slunce, které se odehrály i před desítkami milionů let.
Meteoritický materiál se z prachu utvářel dávno před vznikem Země. Stalo se to jen dva miliony let po vzniku Slunce před 4,567 miliardami let, uvedli vědci s odkazem na radiometrická měření meteoritů. Z materiálu se utvořily asteroidy, jejichž oběžné dráhy kolem Slunce se kříží a jednou za několik milionů let se tak srážejí a tříští až desetikilometrová tělesa.
Tím vznikají meteoroidy, které pak obíhají kolem Slunce samostatně. „Nyní se českým badatelům podařilo vytvořit dosud nejúplnější model popisující dynamiku asteroidů v hlavním pásu a v blízkosti Země i původ meteoroidů různých typů,“ uvedla Matematicko-fyzikální fakulta UK.
Stále menší asteroidy
Asteroidy se při vzájemných srážkách rozpadají na fragmenty. „První fragmentace se odehrála asi před 40 miliony let, druhá před 7,6 milionu a třetí před 5,8 milionu roků,“ uvedl Miroslav Brož z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Zdrojem meteoritů dopadajících na Zemi jsou přitom zejména zmíněné rodiny asteroidů Massalia, Koronis a Karin. „Dohromady se takto podařilo vysvětlit původ 70 procent všech meteoritů. Jde přitom o stejné typy meteoritů, které pozorovali už předchůdci člověka,“ uvedli autoři výzkumu.
Jejich výpočtům předcházela práce astronomů Michaëla Marsseta z Evropské jižní observatoře a Pierra Vernazzy z francouzské univerzity Aix-Marseille. Ti s pomocí spektroskopie v dalekohledu klasifikovali asteroidy podle minerálů, které obsahují, obdobně jako se to provádí s meteority. Na dvou studiích otištěných v časopisu Nature se podíleli také výzkumníci z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT) a několika dalších institucí. Výsledky jsou podle badatelů z Matematicko-fyzikální fakulty v souladu s řadou dalších pozorování.
