Sevastopol (Ukrajina) - Krymský parlament je rozhodnut anulovat usnesení sovětského komunistického politbyra z roku 1954, které zmocnilo tehdejšího vládce SSSR Nikitu Chruščova předat Ukrajině „darem“ černomořský poloostrov Krym. O odvolání darovacího dekretu mají poslanci hlasovat v nejbližší době. Proti návrhu se ale postavil šéf autonomní krymské vlády.
Zpět do ruské náruče? Krym chce anulovat své předání Ukrajině
Moskevské vedení předalo před 60 lety Krym Ukrajině jako projev „bratrského přátelství“ sovětských národů; Chruščov své rozhodnutí tehdy vysvětloval „blízkými ekonomickými a kulturními vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“. Protože ale podle krymských poslanců může Ukrajina nyní jako stát přestat existovat, akt z roku 1954 pozbude platnosti. Šéf parlamentu Vladimir Konstantinov ve čtvrtek prohlásil, že v případě rozpadu Ukrajiny je zrušení darovací smlouvy jediným možným řešením.
Šéf krymské autonomní vlády Anatolij Mogiljov ale s radikálním názorem zastupitelů nesouhlasí. Prohlásil, že by se měli poslanci vyhnout jakýmkoli výrokům, které by mohly ohrozit územní celistvost Ukrajiny. „Hlavním úkolem poslanců nejsou okázalá prohlášení, ale ochrana bezpečnosti občanů,“ řekl Mogiljov.
Proti návratu k Moskvě jsou i krymští Tataři
Proti návratu pod nadvládu Moskvy, jíž Krym patřil od konce 18. století, se důrazně postavila i menšina krymských Tatarů. Jejich vůdce Refat Čubarov dnes označil úvahy o odtržení za „politický podvod“. Krym podle něj zůstane součástí ukrajinského státu bez ohledu na prohlášení lidí typu Konstantinova, „kteří přicházejí a odcházejí“, řekl Čubarov.
Desetitisíce krymských Tatarů byly v roce 1944 na rozkaz sovětského diktátora Josifa Stalina deportovány z poloostrova kvůli údajné kolaboraci s německou okupační mocí. Většina transportů zamířila do středoasijských sovětských republik. Teprve v roce 1989 v době Gorbačovovy perestrojky se mohli vrátit zpět do vlasti, na Krymu jich dnes žije přibližně čtvrt milionu.
Krymská specifika
Krym byl součástí Ruska od konce 18. století, kdy ho po válce s Turky ovládla Kateřina Veliká. Coby oblast bolševického Ruska existoval od roku 1921 jako autonomní Krymská sovětská republika. Za 2. světové války ovšem poloostrov okupovalo nacistické Německo a po konci bojů Stalin vinil Krymské Tatary (původní obyvatele poloostrova) z kolaborace a dal je deportovat do oblastí střední Asie. Krym už autonomii zpátky nezískal.
Do přímého područí Ukrajiny (tehdejší svazové republiky SSSR) se oblast dostala v roce 1954; vůdce Sovětského svazu Nikita Chruščov věnoval poloostrov v Černém moři ukrajinské svazové republice v rámci oslav 300. výročí Perejaslavské rady – kozáckého shromáždění, které rozhodlo o připojení Ukrajiny k Rusku.
Pro Sovětský svaz představoval Krym mimořádně strategický bod, zejména s ohledem na námořní flotilu (tu v Sevastopolu dodnes drží i Ruská federace). V současném vztahu Krymu, Kyjeva a Moskvy jsou ovšem i imperiální resentimenty – v černomořské oblasti Ukrajiny žije vůbec nejvíce rusky hovořících obyvatel Ukrajiny, ke Krymu se výrazně váže i mocenská minulost Moskvy. Stalin zde zažíval historický triumf při jaltské konferenci, která dělila poválečnou Evropu do východního a západního bloku. V neposlední řadě byl Krym oblíbeným letoviskem ruských vládců, ať už se jednalo o cary, nebo vůdce Sovětského svazu.