Moskva - Ruská zima se nechce vzdát. Platí přitom přímá úměra - čím dál na východ od Moskvy, tím větší mrazy. Za hřebenem Uralu je hluboko pod nulou už několik týdnů a tato zima se zapíše jako vůbec nejdrsnější v ruské historii.
Jen prosinec byl nejstudenější za posledních 70 let. Třeba v Ščekuriji poblíž severního polárního kruhu bylo v čase natáčení reportáže minus 37 stupňů. Navíc meteorologové říkají, že mráz a sněhové přeháňky ještě neřekly poslední slovo.
Lidé v končinách vzdálených stovky kilometrů od civilizace jsou na třeskuté mrazy zvyklí od dětství. „Pro nás jsou to normální podmínky, můžeme říct, že je teplo,“ říká obyvatel Ščekurije Anatolij Valijev.
- Sibiř zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4438/443705.jpg
- Sibiř zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4438/443706.jpg
- Sibiř zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4438/443708.jpg
- Sibiř zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4438/443707.jpg
Život v přírodě a s přírodou
V jeho vesnici s osmdesáti obyvateli neznají internet, nechodí do hospody a děti vozí pár kilometrů do větší vesnice. Dvaašedesátiletý Vasilij Vjektin navštívil například okresní město naposledy v roce 2005. Důvodem je také to, že je vzdálené 270 kilometrů.
Jednou za týden sem přivezou základní potraviny, maso mají všichni od pastevců sobů. Třeba Vasilij koupil dva kusy, které mu stačí na dva měsíce. „Úroveň bydlení je v našich vesnicích velmi nízká. Zato ale máme to, co je pro člověka nejdůležitější, tedy spojení s přírodou,“ vysvětluje Nikolaj Artejev.
Nekonečná sibiřská tajga má tak mnoho měsíců neměnnou ledovou tvář. Jara a léta si tu místní příliš neužijí, sníh vydrží až do prvních červnových dnů.
