Latinská Amerika - Symbolem boje za práva žen v Latinské Americe je Eva, nikoli ta biblická, ale Evita Peronová. Právě ona je stále inspirací pro miliony latinskoamerických žen a i téměř 60 let po její smrti mají místní ženy stále o co bojovat. Přesto, že v Latinské Americe je postavení žen na otřesné úrovni, řada žen se tu dostala i do špičkových funkcí - v 16 zemích zastávaly pozice viceprezidentek nebo premiérek, a dokonce ve třech zemích jsou ve funkci nejvyšší, tedy prezidentské – Kostarika, Argentina a Brazílie. Značný vliv v Latinské Americe také získávají ženská hnutí, třeba i proto, že muže pobila či uvěznila diktatura nebo jsou obětí válek, jako například drogové v Mexiku.
Úspěch Cristiny Fernandézové znamená, že v regionu se dokáží ženy prosadit jednotlivě: „Ženy v bílém šátku směle vkročily tam, kam se nikdo neodvážil. A dosáhly svého.“ Latinská Amerika má mnoho výrazných žen, jen jedna ale získala Nobelovu cenu míru - v roce 1992 Guatemalka Rigoberta Menchú, která kvůli obhajobě domorodého obyvatelstva musela uprchnout ze země. Přestože má Guatemala laureátku Nobelovy ceny míru, stále vykazuje jedny z nejhorších statistik ve vztahu k ženám – 100 tisíc znásilněných žen za 36 let a jen jedno procento případů domácího násilí, tedy 250, se dostane až k soudu. A navíc soudy se těmito případy odmítají zabývat.
Slabší pohlaví tak má v Latinské Americe stále za co bojovat a v minulosti tomu nebylo jinak. Latinoameričanky se hlásí o svá práva už od začátku 19. století. I se zbraní v ruce se postavily koloniálním mocnostem ve válkách za nezávislost. Jako první v Latinské Americe a šestá na světě dala ve své ústavě z roku 1917 ženám volební právo pokroková Uruguay. Dnes už má Latinská Amerika v parlamentech průměrně 22 procent žen.
Cristina Fernandézová, prezidentka Argentiny: „Vím, že to pro mě bude těžší, protože jsem žena. Můžeme pracovat, být profesionálkami nebo podnikatelkami, ale vždy to pro nás bude těžší.“
Argentinská prezidentka Fernandézová budí emoce už od svého zvolení v roce 2007. Mnohým její styl a zapálené projevy připomínají Evitu, proto v ní kritici vidí populistku. Ani politická dráha prezidentky Kostariky Laury Chinchilly není bez trnů. Hned po nástupu do funkce řešila konflikt s Nikaraguou o sporná území u pohraniční řeky San Juan. Chinchilla (51) chce kromě uklidnění vztahů se sousedem bojovat proti rostoucímu regionálnímu moru, zejména pašeráctví drog a také proti neuspokojivé situaci žen.
Laura Chinchilla, prezidenta Kostariky: „Řešíme komplexněji situaci chudých žen v čele domácností. A každý den vedeme bitvu s násilím proti ženám.“
Brazílii, která má 190 milionů obyvatel, vládne už skoro rok Dilma Rousseffová. Vliv na zlepšení situace žen má podle ní i boj s chudobou, korupcí nebo reforma zákonů. Klíčem ale zůstává hospodářský rozvoj země. Superprezidentka Dilma, jak jí Brazilci říkají, jde příkladem jako žena a lídr nejen zemím v regionu, ale poučuje i Evropu a Spojené státy.
Dilma Rousseffová, prezidentka Brazílie: „Brazílie a jiné rychle rozvíjející se ekonomiky během posledních let ukázaly, že růst, vytváření pracovních míst, zvýšení příjmů a produkce jsou plně slučitelné i s rozpočtovou zodpovědností a rovnováhou.“
Současného vlivu a moci jsou si vědomé i další ženy v čele Latinské Ameriky. „Máme jedinečnou historickou příležitost. Poprvé nás oni (bohaté státy) potřebují víc, než my je. Musíme být chytří,“ tvrdí Fernandézová.
Význam Latinské Ameriky prudce roste. Desítky milionů místních žen ale dál strádají. Příslušnice menšin, domorodých etnik, ale i chudých a černošek sužuje bezpráví a diskriminace. V některých skupinách trpí násilím přes dvě třetiny žen. A i když počet viditelných političek a aktivistek přibývá, i OSN přiznává, že jsou změny posledních dvaceti let nesystematické a nedostačující.
