Moskva – Těžké nemoci podlehl bývalý ruský premiér Jevgenij Primakov. V roce 2000 byl Primakov považován za hlavního oponenta Vladimira Putina, brzy ale oba začali spolupracovat. Primakov se vždy zabýval především ruskou zahraniční politikou, letos však varoval před jejím směřováním. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov ho vyzdvihl jako významného státníka a spojence prezidenta Vladimira Putina.
Jevgenij Primakov zemřel v Moskvě ve věku 85 let. Podle mluvčího Kremlu zpráva rozesmutnila ruského prezidenta Putina. „Prezident vyjádřil hlubokou soustrat rodině Jevgenije Maximoviče a jeho známým,“ dodal Dmitrij Peskov.
Jevgenij Primakov se narodil 29. října 1929 v Kyjevě, vyrůstal ale v Gruzii. Vystudoval arabistiku a stal se blízkovýchodním zpravodajem státních médií. V roce 1988 přestoupil do politiky, kde se brzy dostal do vrcholných funkcí:
- 1989–1990 člen Ústředního výboru KSSS a předseda jedné z parlamentních komor
- 1991–1996 ředitel rozvědky SVR
- 1996–1998 ministr zahraničí
- 1998–1999 předseda vlády
Politickým vrcholem Primakovovy dlouhé kariéry byl premiérský post, který zastával poměrně krátce. Boris Jelcin ho jmenoval v září 1998, aby ho na jaře dalšího roku nahradil Sergejem Štěpašinem. V té době si však Jevgenij Primakov již vydobil uznání jako diplomat a ministr zahraničí. Již koncem 80. let se stal poslancem, v roce 1991 v době kuvajtské krize ho Michail Gorbačov poslal vyjednávat se Saddámem Husajnem. Že se ve vrcholných funkcích udržel i poté, je podle komentátora Českého rozhlasu Plus Libora Dvořáka neobvyklé vzhledem k Primakovově provázanosti s Gorbačovovým režimem. „Primakov byl člověk z okruhu gorbačovských lidí, které Jelcin z pochopitelných důvodů neměl rád. O Primakovových kvalitách svědčí, že ho jako jednoho z mála gorbačovských lidí dlouho u moci na významných postech nechal,“ podotkl.
Do čela vlády se ale Primakov dostal z nouze – prezidentu Jelcinovi tehdy poslanci neschválili premiéra Viktora Černomyrdina, Primakov potom byl kompromisním kandidátem. I přes krátký mandát se musel Primakov v premiérské funkci vyrovnat s obtížnými zahraničněpolitickými událostmi – v době, kdy vedl ruskou vládu, vstoupily první tři bývalé státy Varšavské smlouvy (Česko, Maďarsko, Polsko) do Severoatlantické aliance a vzápětí NATO intervenovalo v Jugoslávii. Primakovovo Rusko zaujalo jednoznačně kritické stanovisko. V době, kdy začalo bombardování Srbska, letěl zrovna na návštěvu do Spojených států, ale kvůli útoku ji zrušil a vrátil se do Moskvy – let vstoupil do historie pod názvem Primakovova smyčka. „Reakce tehdy byla poněkud neobvyklá, ale z hlediska Primakova samotného pochopitelná. On nikdy nestranil extrémům a americké bombardování zbytkové Jugoslávie nebylo nic, s čím by mohl souhlasit,“ podotkl Libor Dvořák.
Primakovova vláda ale především uspěla v domácí politice, kde se ocitla krátce po defaultu a měnové reformě. Úspěšně provedla ekonomické reformy a zemi stabilizovala. Nelze se proto divit, že byl Jelcin podezírán, že premiéra odvolal proto, že byl příliš oblíbený. „Tehdy průzkumy veřejného mínění, které byly mnohem validnější než dnešní, mluvily o tom, že 81 procent si tuto premiérskou demisi nepřálo,“ uvedl komentátor rozhlasu.
Po Jelcinově rezignaci se Jevgenij Primakov nejprve stal tváří protiputinovské strany Vlast, ale nakonec se v prezidentských volbách Vladimiru Putinovi nepostavil a naopak se stal jeho poradcem. Vrátil se také do vrcholné diplomacie, angažoval se například v Iráku před zahájením americké intervence v roce 2003. Letos v zimě však varoval před zahraničněpolitickým směřováním Ruska kvůli ukrajinské krizi. Obával se, že země míří do izolace, jejímž důsledkem by mohla být ztráta velmocenského postavení.
