Haag - Skoro dvacet let uplynulo od první poválečné genocidy v Evropě - a na seznamu odsouzených stále chybí velká jména. Rodiny osmi tisícovek obětí z bosenské Srebrenice svou spravedlnost hledaly i u nizozemského nejvyššího soudu. S obžalobou proti veliteli nizozemských mírových jednotek ale neuspěly.
„Tento verdikt je velmi důležitý, protože pro všechny členy nizozemské jednotky a jejich rodiny znamená konec dlouhého období nejistoty a hlavně nepochopení,“ hovoří Thom Karremans, velitel nizozemských jednotek ve Srebrenici. Podle verdiktu soudu Karremans a spol. netušili, co se stane. Že tisíce lidí zemřou, že se chystá masakr. Podle nejvyššího soudu z toho tyto vojáky není možné vinit. Sám Karremans se bránil tím, že on ani jeho vojáci nemohli bojovat – sám měl zásobník jen na deset střel. Před soudem svou pravdu hájili i někteří z veteránů jednotky.
Ivana Janů, bývalá soudkyně ICTY: „Pokud by ten (nizozemský) batalion byl souzen dál, tak si myslím, že by to znemožňovalo další akce mezinárodního společenství, pokud jde o udržování míru (tzv. peacekeepingové operace).“
V červenci 1995 byla bosenská Srebrenica ostřelována Srby a tisíce bosenských muslimů utekly před útoky pod ochranu modrých přileb z nizozemské jednotky. Ta však byla v obklíčení, k tomu mizerně vyzbrojená a zásobená. Plukovník Karremans tak po několika dnech jednání se srbským generálem Ratko Mladičem kývl na převoz uprchlíků. Nizozemci odjeli a Srbové několik stovek mužů - které předtím od ostatních oddělili - zavraždili.
Nejvyšší soud sice zbavil Nizozemce zodpovědnosti za celý masakr, ale už loni v létě místní soud vydal verdikt, podle něhož na smrti tří stovek muslimských mužů nese část zodpovědnosti i země tulipánů. Za zavraždění skoro osmi tisíc dalších, kteří se ukryli v okolních lesích, ale nizozemské modré přilby podle soudu nemohou.
Mezitím v Haagu u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávi (ICTY) pokračují ostře sledované procesy s Radovanem Karadžičem a Ratko Mladičem. Hlavní viníci genocidy jsou stále bez trestu. Mladič svou roli ve srebrenické „krvavé lázni“ opakovaně odmítá. Stejně jako bývalý předák bosenských Srbů Radovan Karadžič. S Karadžičem se očekává rozsudek v říjnu tohoto roku, v případě Mladiče na konci roku 2016.
Tragický příběh jménem Srebrenica úplně neskončil ani pro plukovníka Karremanse. Rodiny obětí se chystají k štrasburskému soudu pro lidská práva. Chtějí dokázat, že právě kvůli němu se jejich muži a synové z bezpečné zóny nedostali živí.
Ke krveprolití ve Srebrenici došlo koncem občanské války v Bosně a Hercegovině, která byla jedním z konfliktů provázejících rozpad jugoslávské federace. Síly bosenských Srbů v červenci 1995 postřílely na 8 000 bosenských Muslimů (neboli Bosňáků). Když srbské jednotky enklávu obsadily, byly tam kromě místních i tisíce uprchlíků z jiných částí země. Srbští velitelé přislíbili, že je v konvojích dopraví na bezpečnější území. Autobusy však odvezly pouze ženy, děti a starce. Muži a chlapci byli povražděni.
Město bylo jako enkláva bosenských Muslimů pod ochranou jednotek OSN, zabíjení mužů a chlapců se tehdy odehrálo za přihlížení nizozemských modrých přileb. Krveprolití je považováno za největší masakr v Evropě od konce druhé světové války. Z osmi tisíc mrtvých se dál pátrá po víc než dvou tisícovkách.
