Lidé po celém Rusku, včetně stovek příznivců v Moskvě, si připomínali výročí úmrtí jednoho z nejkrutějších diktátorů v dějinách lidstva Josifa Stalina. Gruzínský rodák a strůjce moskevských čistek, jenž se po válce nechával přezdívat Generalissimus Mír, zemřel 5. března 1953 a o účast na letošních pietách byl větší zájem než v minulosti; obliba Stalinovy osobnosti totiž v Rusku roste.
Rusové za nejprospěšnější éru své země označují období bolševického diktátora Josifa Stalina a komunistického vůdce Brežněva, kteří jsou v Evropě vnímáni jako představitelé masových represí a hospodářské a sociální stagnace. „Stalin a Brežněv mohou mezi sebou soutěžit. Roste zájem o sovětské časy, tehdejší každodennost a sovětský životní styl,“ uvádí Alexandr Bezborodov z Ruské státní humanitní univerzity jeden z důvodů, proč obyvatelé federace přestávají být ke Stalinovi kritičtí tak, jako byli v minulosti.
Za příklad může posloužit poslanec parlamentu Dmitrij Nosov, jenž Stalina označil za významného politika, který udělal ze země mocnost. Údaje, že za jeho éry zahynuly miliony Rusů v pracovních táborech, vězeních a na popravištích, považuje za přehnané. „Se soudruhem Stalinem jsme prošli vědecko-technickou a kulturní revolucí,“ dodává Ruslan Kučkov, člen ruských komunistů.
Stalina má rád každý druhý Rus
Ti Stalinův odkaz vzpomněli nad jeho hrobem u paty kremelské zdi; z perspektivy jejich předchůdců se přitom jednalo o méně důstojné uložení Stalinových ostatků. Diktátor zprvu nabalzamovaný odpočíval v Leninově mauzoleu, k pohřbu došlo až poté, co jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov přednesl tři roky po jeho smrti kritiku kultu Stalinovy osobnosti.
Industrializace Sovětského svazu zmíněná komunistou Kučkovem a následné vítězství ve druhé světové válce ze Stalina v očích běžných Rusů činí impozantní figuru, která jejich zemi přetvořila v silné a neohrožené impérium.
Stalinova obliba se z 12 procent v roce 1989 vyšplhala na 52 procent – a to bez ohledu na hladomor, gulagy a čistky ze třicátých let. O období Sovětského svazu se navíc v posledních dnech pochvalně zmínil také šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov i prezident Vladimir Putin; sovětský Kodex budovatele komunismu prý ruskému prezidentovi velmi připomíná svým myšlenkovým obsahem Bibli.
Před bývalým sídlem obávané státní bezpečnosti KGB v Moskvě, kde nyní sídlí Federální bezpečnostní služba FSB, se nicméně během komunistické manifestace na Rudém náměstí současně shromáždili také Stalinovi kritici. Pod heslem „Topografie teroru“ si připomněli miliony obětí sovětského stalinismu.
Stalin zemřel na své dače v Kuncevu ve věku čtyřiasedmdesáti let, oficiální datum úmrtí uvádí 5. březen 1953. Jako nejpravděpodobnější příčina jeho smrti se uvádí mrtvice, kterou utrpěl asi v noci mezi 1. a 2. březnem; po záchvatu zůstal dlouho ležet bez pomoci, k zestárlému, krutému a nevyzpytatelnému paranoikovi se členové jeho ochranky několik hodin báli vstoupit a nalezli jej až po mnoha hodinách. Místo lékařů navíc zavolali politické činitele, kteří se spíš než o zdravotní péči zajímali o politické dělení moci.
Některé teorie ale tvrdí, že byl Stalin otráven, možná proto, že se jeho spolupracovníci obávali, že chce Stalin vstoupit do další, pro Rusko zničující války. Na tajné poradě představitelů komunistických stran sovětského bloku v lednu 1951 totiž Stalin údajně oznámil, že SSSR má vojenskou převahu nad Spojenými státy, která ale nebude trvat dlouho, proto bude nutné do tří až čtyř let rozšířit socialismus do západní Evropy.
Stalinův pohřeb uvedl do transu celou zemi, před rakví bylo ušlapáno na 1 500 lidí. Ostatky vůdce byly uloženy do mauzolea na Rudém náměstí po boku Lenina a v roce 1961 byly uloženy k ostatním představitelům SSSR ke zdi Kremlu.
