Washington - Američtí kovbojové pomalu vymírají. Průměrný věk honáků dobytka je ve Spojených státech 61 let. Kovbojové se totiž museli přizpůsobit době, romantika už tolik neletí. Mladé lidi navíc tato profese příliš nezajímá, i když se stále najdou výjimky. Divoký západ by tak mohl přijít o své hrdiny z plakátů.
Rodina Ogdena Driscolla pracuje na rodinném ranči v severovýchodním Wyomingu už šestou generaci. „Tohle je rodinný hřbitov. Každá řada je jedna generace až k zakladatelům ranče. Tohle je nepochybně jeden z nejvděčnějších způsobů života. Kdysi to ale bylo hodně drsné,“ prohlásil Driscoll. Ranč má rozlohu deset tisíc akrů. Na pastvinách se mu potuluje přes 6 tisíc kusů dobytka. „O všechno se tu staráme sami. Jen já, má žena a můj syn,“ podotkl Driscoll.
Kovbojům se nedaří, navíc stárnou
Podle průzkumů je průměrný věk kovbojů 61 let. Jen dvanácti procentům je méně než 45. „Těžko uvěřit, že jako padesátník jste v tomhle oboru vlastně mladík. Pravděpodobně přijdeme o velkou část půdy i část lidí. Výdělky nebyly takové, jak jsme si představovali a pracovní doba hodně zájemců odrazuje,“ konstatoval rančer.
Ogden Driscoll, majitel rodinného ranče:
„Za starých časů ve dvacátých až padesátých letech byl ranč výhra. Už dlouho to ale není jen životní styl.“
Ti, kteří se nepřizpůsobí, nepřežijí. Musí najít víc způsobů jak vydělávat - třeba založením kempu přímo pod místním monumentem - Ďáblovou věží nebo chováním bizonů. Obživa je ale pořád těžší. Z 3 900 rodinných rančů, které ve Wyomingu zbyly, jen polovina vydělá ročně alespoň 50 tisíc dolarů. Kovbojové jednadvacátého století už totiž koně vyměnili za čtyřkolky a u pasu se jim místo koltů houpají mobily. „V iPhonu mám předpovědi pro trh s dobytkem a kontroluji ho tak šestkrát denně,“ uvedl Driscoll.
Každá kráva musí mít v průběhu roku tele. Pokud nezabřezně, putuje na jatka. Největší trh s dobytkem v celém Wyomingu je ten torringtonský. „Pro našeho zákazníka chceme na aukci dosáhnout té nejlepší ceny na trhu,“ prohlásil obchodník s dobytkem Shawn Madden. Většina zvířat se prodá za 1 000 dolarů. Odsud pak putují na východ, někdy až do New Yorku. Většina farmářů ale přemýšlí, jak se své půdy zbavit. Jednoduše už nevynáší tolik, aby je uživila. „Jsme vlastně taková logistická společnost. Dohlížíme, aby byla práce hotová tehdy, kdy potřebujeme,“ řekl majitel rodinného ranče Irvin Petsch.
Kovbojové využívají moderních technologií
Irvin Petsch chová stovky kusů dobytka. Má ale i výkrmny. „Odchováváme kusy, které se pak vrací na pastviny. Vykrmíme je a připravíme pro spotřebitele,“ prohlásil Petsch. Složení krmiva jeho šestitisícového stáda hlídají počítače. V porovnání s podniky, které vykrmují 80 až 100 tisíc kusů, je Petsch jen trpaslíkem. „Jednou bych se chtěl probudit, uvařit si kávu, zmáčknout knoflík a mít celé stádo obstarané,“ podotkl Petsch.
Irvin Petsch, majitel rodinného ranče Petsch:
„Podle mě tu už nezbylo moc romantických farmářů. Ale ti, kteří zbyli, vydrželi proto, že jsou schopní provést změny, odhadnout, co je čeká a přizpůsobit tomu svůj život i práci.“
Pár nadšenců se ale i nyní najde. Třeba sedmnáctiletá Jessica by jednou chtěla rodinnou farmu zdědit. Už teď se proto stará o desítku krav. „Je to tu dost neobvyklé. Každý si myslí, že jsem se zbláznila, protože chci farmařit,“ řekla budoucí farmářka Jessica Pingetzer.
