Londýn - Význam transatlantických vztahů a úlohu Velké Británie při udržování vazeb mezi Evropou a Spojenými státy dnes zdůraznil český ministr obrany Alexandr Vondra. Na londýnském sympoziu o středoevropských exilových vládách z dob totalitních režimů také varoval před důsledky přehnaně realistické politiky, která podle něj selhala právě za druhé světové války. Hlavní projev přednesla bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, podle níž je historii třeba posuzovat také v dobovém kontextu a z pohledu lidí, kteří byli jejími aktéry, nejen s výhodou odstupu a zpětného pohledu.
Podle Vondry vývoj před druhou světovou válkou a během ní potvrdil, že střední a východní Evropa byla příliš slabá a zranitelná vůči totalitním režimům bez příslušných bezpečnostních záruk. I to byl jeden z důvodů, proč země této oblasti usilovaly po roce 1989 o vstup do NATO a Evropské unie.
Stejně tak se podle Vondry ukázalo, že příliš realistický přístup může chvíli fungovat, ale má nakonec nebezpečné důsledky. Dohody s nepřáteli se nakonec obrátí proti vám, řekl český ministr. Podle něj to platilo o mnichovské dohodě západních zemí o rozbití Československa z roku 1938 i o smlouvě mezi Československem a Sovětským svazem z roku 1943. „Je na nás Středoevropanech, abychom tyto chyby našim spojencům připomínali,“ dodal Vondra.
Vondra také zdůraznil význam transatlantických vazeb, které ale podle něj není možné považovat za dané a je potřeba je kultivovat. Připomněl vývoj v posledních 20 letech, kdy Evropané měli zásadně odlišné názory na bezpečnostní hrozby a základní bezpečnostní otázky. Přes tyto minulé i současné spory si Evropa a USA musí uvědomit, že jako žádná jiná entita na světě sdílejí základní demokratické hodnoty a historii, prohlásil.
Sympozia pod záštitou českého velvyslanectví nazvaného Vazby, které zavazují se účastní také čeští, britští a polští historici. Sympozium se zaměřuje také na významný podíl českých, slovenských a polských letců při bitvě o Británii. Dalším tématem jsou okolnosti vzniku exilových vlád a jejich uznání ze strany spojenců.
Hlavní projev přednesla Madeleine Albrightová
Hlavním řečníkem byla bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Hovořila o společném státu Čechů a Slováků trochu jako o historickém experimentu, současně ale vyzdvihla ideje a ideály Tomáše Garrigua Masaryka, který věřil v dobré vztahy Čechů a Slováků s Němci v tehdejším Československu. Podotkla také, že pokud by se mnichovské konference v roce 1938 zúčastnily i USA, dopadla by celá situace úplně jinak.
Albrightová uvedla, že historii je třeba posuzovat také v dobovém kontextu a z pohledu lidí, kteří byli jejími aktéry, nejen s výhodou odstupu a zpětného pohledu. Ve svém vystoupení se zaměřila z velké části na Tomáše G. Masaryka. Zdůrazňovala jeho význam i význam předválečné československé první republiky - přes veškeré její nedostatky.
Na sympoziu vyvolalo vzrušenou debatu vystoupení francouzské historičky Muriel Blaiveové nazvané „Vyrovnala se ČR plně s druhou světovou válkou?“ Zpochybnila údajné mýty Čechů o sobě, včetně představy o tom, že byli nejdemokratičtější a nejvyspělejší společnosti v regionu. Především se však zaměřila na problém ztráty paměti. Podle ní má česká společnost i politika problém se zabývat poválečným odsunem Němců a následně nemá chuť se zabývat ani jinými otázkami spojenými s válkou, například přístupem Čechům k holokaustu za války.
Madeleine Albrightová:
„Působila jsem ve funkci, ve které se rozhoduje. A myslím si, že je třeba rozumět tomu, že lidé nesedí v kancelářích a nedělají schválně špatná rozhodnutí. Vycházejí z informací, které mají v té době. To bychom měli respektovat.“
„Historici nejsou svatí, mají své názory o tom, co je správné, a mají své zájmy,“ uvedla Albrightová, která přednášku Blaiveové příkře odmítla. Nesouhlasila ani s názorem Víta Smetany z Ústavu soudobých dějin, který mezi jiným zpochybňoval snahu vlády Edvarda Beneše, aby Československo bylo mostem mezi Východem a Západem.
„Tehdejší doba byla velmi složitá. Nám také třeba bude někdo v roce 2080 říkat, co jsme měli udělat s al-Káidou a Kim Čong-ilem. Po 70 letech to vypadá všechno jasně,“ řekla. „Ale když to člověk zvažuje v rámci tehdejší doby, je to mnohem komplikovanější.“ To podle ní platí i o rozhodování Edvarda Beneše před válkou i během ní. Mnohem větší problém má Albrightová s Benešovou úlohou během února 1948, kdy komunisté převzali moc. „Ale tehdy už byl nemocný a unavený,“ připustila.
Albrightová v Británii uvedla stipendijní program českých studií
Albrightová zahájila ve čtvrtek v Glasgowě na místní univerzitě nový doktorandský stipendijní program v oboru českých a středoevropských studií. Roční stipendium ve výši 15 tisíc eur bylo vytvořeno na čtyři roky a financuje ho české ministerstvo zahraničí. Pro studenta, který uspěje ve výběrovém řízení, uhradí stipendium školné a náklady studijního pobytu v Glasgowě. Stipendium získá uchazeč, který předloží nejúspěšnější výzkumný projekt v oblasti české historie, literatury, politiky, médií či kinematografie. Stipendium je pojmenované po Albrightové.
Albrightová se v Glasgowě také setkala se studenty českého jazyka a historie a s rektorem Antonem Muscatellim. S českým velvyslancem Michaelem Žantovským navštívila rozsáhlou sbírku univerzitní knihovny věnované českým studiím.
